Inferno reloaded

narazili jsme v práci na problém, který v poslední době řeší velké množství IT firem. je čas použít svůj blog jako inzertní médium.

Pro práci na náročné internetové aplikaci přijmeme PHP5 programátory. Jsme firma zabývající se vývojem internetových portálů a online her.

Požadavky:

• výborná znalost XHTML + CSS
• pokročilá znalost objektového programování v PHP5
• pokročilá znalost jazyka SQL (MySQL, PostgreSQL, Oracle výhodou)
• časová flexibilita
• týmový duch

Nabízíme:

• práci v mladém, dynamickém kolektivu
• práci na zajímavém projektu
• profesní růst
• volná pracovní doba
• odpovídající platové ohodnocení.

V případě zájmu nás kontaktujte na tomto e-mailu, případně na tel. 774 303 305.

na základě rady svého moudřejšího kolegy jsem si minulý týden pořídil kompletní plánovací řešení od americké společnosti Franklin Covey. FC je poměrně sofistikované plánovací PAPÍROVÉ zařízení, které je luxusní už svým designovým provedením a je skutečně tím nejkvalitnějším plánovačem, na který jsem během svého života narazil.

měl jsem několik možností. tou první byly samostatné papíry. dlouho jsem používal tento druh plánovačů, ovšem při počtu 30 papírů se člověk dříve nebo později ztratí.

další možností je papírový diář. moc pěkné zařízení, ovšem … dělá mi problémy jedna věc. zapisuji si na den hodně tzv. tasků, tzn. v podstatě osobní i pracovní TO-DO list. do diáře člověk zapisuje stylem čas->projekt. a to pro mě není dobré.

zkusil jsem i elektronické plánování. Google Calendar je zcela parádní systém, ale opět … přesná hodina, přesné časové určení.

až kolega přišel s tím, že už nějakou dobu používá Franklin Covey. FC přišel s metodou plánování na základě hodnotové pyramidy benjamina franklina, který určuje 4 základní kroky k efektivnímu plánování. prvním krokem je určení vlastních životních hodnot, následně stanovení životních cílů, poté týdenní plánovaní (plánování na týden dopředu) a následně plánovaní denní. FC nabízí geniální systém plánování, ať už na přesný čas, či do systému tasků.

já osobně jsem si pořídil nádherný CL FRIDAY NYLON ZIPPER 1–1/4 BINDER BLACK s refill kitem CL REFILL DAILY KIT OCT07 v příjemném designu Monticello.

tzn. potřebujete-li opravdu kvalitní plánovací systém s možností plánování na měsíce dopředu, na týden dopředu a následně na detailní dny, sáhněte po FC. je to papírové, neexistuje efektivnější plánování než je papír, ať si říká o el.plánovačích kdo chce co chce.

sedím doma, je něco kolem půl 12 v noci … a přemýšlím. včera v noci jsem jel autem domů a během 5 minut se mi hravou odehrál celý obrazový příběh. vidím film, vidím jeho základní dějovou linii … chybí mi jen propoje jednotlivých myšlenek.

dnes večer jsme seděli s péťou, míšou a hančí v car clubu (hospoda vedle mého domu, místo mojí inspirace v několika různých životních situacích) a bavili jsme se o tomhle mém včerejším „vnuknutí“. péťa mě trochu vyhecoval, abych to zkusil dát na papír, s tím, že mi s některými dějovými liniemi pomůže. dámy a pánové, začnu psát scénář k novému českému filmu. možná nad tím ztratím spoustu času, ale zkusit to chci. napíšu scénář a zkusím s ním vyrazit někam do produkce. ten děj by mohl být hodně zajímavý a líbivý, něco takového tu zatím na poli české kinematografie chybí. tak uvidíme, držte mi palce.

právě sedím doma a nabírám inspiraci nad sklenkou koňaku, který jsem dostal k narozeninám. zatím tvořím jen jednotlivé „sketche“, tzn. krátké úryvky z děje, které skládám jako mozaiku dohromady. zatím v hlavě, začnu přenášet na „papír“ (rozumějte do wordu). uvidíme, co se z toho vyvine. nechci tuhle „inspiraci“ nechat jen mrtvou vzpomínkou …

k napsání tohoto článku mě donutilo pár situací, které jsem měl možnost za poslední 3 dny absolvovat, veškeré informace jsou osobním názorem a nemusí se vám líbit → já se vás neptal jestli ano. díky.

v pondělí jsem sedíc v práci přemýšlel nad tím, že u sebe nemám žádnou hotovost a rád bych si koupil něco k snědku, cigarety a pití. vidal jsem se tedy do našeho hotelového baru, abych zjistil, že platby kartou na baru nejsou možné. jal jsem se tedy cesty naproti do trafiky … nic. albert … nic (chyba platebního systému, na opravě se pracuje). další trafika, potraviny, trafika … nikde nic, v okruhu kilometru od olšanského náměstí, kde máme kanceláře, jsem nenašel jediný obchod, kde by se dalo platit kartou. na západě běžná věc, u nás sci-fi. děkuji pracovníkům a majitelům čerpacích stanic benzina, že alespoň ONI mají mozek na správném místě.

ještě větší zděšení mě ovšem přepadlo včera. volal mi kamarád, že by potřeboval dostat nějaké peníze na svůj účet. po nesmělém dotazu KDE má svůj účet jsem obdržel odpověď, u které jsem tak trochu tušil potenciální problém – Česká spořitelna. tahle banka, to je ta nejhorší bankovní instituce v ČR. je neuvěřitelně pomalá, má objektivně nejošklivější pracovnice na centrální pobočce na andělu a ještě k tomu mají její zaměstnanci asi opravdový veget – jak jinak by mi kdokoliv normální vysvětlil, že 90% poboček na Praze 3 má v úterý otevřeno pouze do 14:00?!!! neuvěřitelné. používám celkem 3 bankovní instituce, u kterých mám dohromady vedené 4 bankovní účty, z toho 2 jsou eBanka, 1 ČSOB a 1 KB. eBanka je dle mého názoru jednou z nejlepších bank na české scéně, navíc nyní se silným nadnárodním partnerem ze skupiny Reiffeisen. ČSOB mám historicky studentský účet (nikdo se mě prý do 26 nezeptá, jestli ještě studuji). KB je trochu těžkopádná, k té mám však své vlastní pádné důvody.

je to mizerné … dokud bude v čechách vládnout spořitelna, je zle …

o víkendu jsem absolvoval soustředění BesHarmonie v berouně … úplně královsky jsem si odpočinul, je to úplně něco jiného sledovat ten sbor s drobným odstupem po tom, co ho člověk aktivně opustí. nebudu rozebírat každou hodinu zvlášť, protože těch poznatků mám za ten víkend opravdu hrozně moc … snad jen …

NIKDY bych nikomu nepřál to, co se stalo po cestě z berouna do prahy pro libora (sbormistr). ve 120km/h se mi otevřela na mé plechové potvoře kapota. měl jsem jedinou kliku, že mi nevysklila přední okno. způsobila škodu na vnitřních částech karoserie, já přes ní viděl úplné hovno, předemnou kamion, za mnou kamion … lidi zlatý, nic moc. 

vzhledem k poslední povedené řetězové reakci na téma „můj pracovní stůl“ bych rád poslal do světa další podobnou … jmenuje se moji plechoví miláčci a jejím úkolem je ukázat naším čtenářům, co pohání naše výpočetní mozky. jsem si vědom toho, že u dam bude tenhle spot vypadat trochu jako „je černý, docela malinký a celkem šlape“, ale i za tu prdel to stojí 

vzhledem k faktu, že pracuji i se servery, nebudu je tady rozepisovat, každopádně už jen z tohoto důvodu mám zvláštní úchylku na pojmenovávání strojů. moje domácí síť se jmenuje příhodně NASA (představte si byt 43m2 a v něm 2–4 běžící stroje + tuna počítačových komponent). primární stroj doma se jmenuje Galaxy, svého času druhý běžící stroj nesl jméno Meteorite, tomu už však odzvonělo. jediný, kdo vybočuje z tohoto pojmenování je můj notebook Elwood (nese jméno po Elwoodu Bluesovi z legendárních Blues Brothers).

Galaxy je poháněna procesorem AMD64 3000+ Winchester na patici 939, ukotvený v základní desce MSI. v tuto chvíli je stroj postaven na pamětech Kingston DDR 400MHz, prozatím pouze 768MB RAM. operační systém Windows XP (nedám na něj dopustit, Visty zatím domu nechci) běží na 80GB Seagate Barracuda IDE disku, datový storage zajišťuje nový SATA disk Seagate Barracuda o kapacitě 320GB. o grafické výpočty se stará NVIDIA GeForce FX5200 se 128MB paměti. počítač je ověšen spoustou useful doplňků typu USB HUB, sluchátka s mikrofonem atp. možná se teď leckdo z vás ptá, proč já, člověk, který se počítačem živí, mám doma tak starý stroj. odpověď je jednoduchá – nic lepšího nepotřebuji. na počítači nehraju, nestříhám video ani muziku, na počítači pracuji nebo surfuji po netu, tzn. stačí mi stroj, který se nekouše a rychlá inet linka (aktuálně 5mbit s 1mbit uploadem od UPC).

stroj Elwood je notebook poháněný procesorem Intel Pentium M 1.7Ghz, DDR2 pamětí o velikosti 1GB, SATA diskem o kapacitě 120GB, integrovanou grafickou kartou se 128MB sdílené paměti na obrazovce s rozlišením 1400×1050px, Wi-Fi, Bluetooth, 4 USB sloty a FireWire. (kdyby se někdo chtěl podívat, jedná se o Fujitsu-Siemens Amilo V8010D).

… za děvčaty z brna choď. právě jsem se vrátil z další z mých povedených cest do moravské metropole. tentokráte jsem měl hned dva pádné důvody, proč se do brna vydat. za prvé jsme si s beruškou naplánovali rande v brně, za druhé jsem měl nějaké nedořešené pracovní záležitosti, takže jsem spojil příjemné s užitečným a do tohohle překrásného města vyrazil.

cesta tam proběhla bez větších problémů (až na konstatování, že na 150km dálnice je 3× větší zima než v praze). po příjezdu jsem upíchl auto na parkoviště kus od nádraží a vydal se na svoboďák hledat ženu. po jejím úspěšném nalezení jsme zapadli do Cafe Sixties, mimochodem opravdu báječné kavárny přímo v centru brna s famózním výhledem na svoboďák. na 14:00 jsme naplánovali schůzku s dvorním grafikem ondřejem, opět zapadli do sixties, pokecali, popili … a nakonec se přesunuli do další kavárny, do La Solitaire cafe & bar, krásného místa kus od ČT v běhounské. nad doutníčkem jsme probrali snad vše, od jídla, přes komunity a bloggery, až po zcela zásadní otázky týkající se života a smrti malých mimozemských organismů v naší galaxii.

později se k nám opět připojila beruška, se kterou jsme poté absolvovali krásnou procházku nočním brnem zakončenou v příjemné Restauraci Špalíček. poté jsem ji doprovodil na vlak a vydal se na poslední štaci, na pracovně-rozvojové posezeni s krajou.

ve 21:22 jsem opouštěl brno nájezdem na dálnici … a 23:00 jsem byl v praze, těšil jsem se do postele jak malý kluk jen to nebohé auto … celou cestu něco rachtalo v nápravě, jen při otočení volantem do prava to přestávalo … a to se mi vůůůbec nelíbí.

jak psala beruška, vyrazili jsme kvůli její středoškolské práci do terezína. rád bych o tom napsal také ze svého pohledu, jelikož jsem to vnímal o dost jinak, než ona.

už pri příjezdu do města terezín na vás dýchne podivná atmosféra, a to především z toho důvodu, že hlavní silnice je obklopena zdmi pevnosti. když se člověk dostane na cestu vedoucí k hlavnímu vchodu do pevnosti, prochází v podstatě krásným sadem, jen se nesmí ohlížet vpravo na ty stovky náhrobků a kříž.

po průchodu hlavní branou ovšem začíná ta správna emoční smršť. pohledy do prázdných cel, pohledy na samotky, ve kterých se mnohdy tísnily desítky lidí. musím se zcela barbarsky přiznat, že na mě osobně to nemělo zdaleka takový dopad, jako na berušku. jsou to jen holé zdi, místnosti. nejhorší pro mě byl IV. dvůr a ten památný popravčí roh … a poté výstavy, na kterých člověk viděl dobové fotografie. v těch chvílích ve mě hrklo.

terezín je úžasné místo, plné silné atmosféry, ale … chci jít ještě o krok dál. předevčírem jsme s petrem a míšou začali plánovat cestu do tábora mnohem brutálnějšího – do Osvětimi.

juneau mě inspiroval k vyplnění jednoho dotazníku … takže:

Extraversion	||||||||||||||||	63%
Stability	||||||||||	40%
Orderliness	||||||||||	40%
Accommodation	||||||||||	36%
Interdependence	||||||||||||||||	70%
Intellectual	||||||||||	36%
Mystical	||||||||||||||||	63%
Artistic	||||||||||	36%
Religious	||	10%
Hedonism	||||||||||||||	56%
Materialism	||||||||||||	50%
Narcissism	||||||||||||||||	63%
Adventurousness	||||||||||||||||||	76%
Work ethic	||||||||||||||	56%
Self absorbed	|||||||||||||­|||||||	90%
Conflict seeking	||||||||||||||	56%
Need to dominate	||||||||||||||||	63%
Romantic	||||||||||||||||||	76%
Avoidant	||||	16%
Anti-authority	||||||||||||||||	63%
Wealth	||||||||||||	50%
Dependency	||||||||||	36%
Change averse	||||||||||||	43%
Cautiousness	||||||	30%
Individuality	||||||||||||||||	63%
Sexuality	||||||||||||||	56%
Peter pan complex	||	10%
Physical security	||||||	30%
Physical Fitness	||||||	24%
Histrionic	|||||||||||||­|||||||	83%
Paranoia	||||||||||||||	56%
Vanity	||||||||||||||	56%
Hypersensitivity	|||||||||||||­|||||||	90%
Indie	||||||||||||||	55%

asi tak bych to řekl … docela to sedí

a ještě jedna novinka – rozhodl jsem se povolit komentáře ke článkům, k tomuto nápadu mě přivedla beruška … ale přes to všechno, něco za něco. komentujte, pište … ale bude to muset projít schválením a musíte vyplnit svoje jméno a e-mail. rád si přečtu „podnětné“ komentáře, ale pokud se mi nebude líbit co píšete (v extrémním případě pokud se mi nelíbí váš xicht), nečekejte schválení komentáře. tady je to moje! 

chci zařvat, běžet, letět, pak tě obejmout … málokdo to chápe, že je někdo něco nademnou.

tak takhle byh pravděpodobně začal svůj kvalitní a šťavnatý post o sexu v rámci této akce. pod vlivem debat s kubou se budu muset trochu držet, jelikož kuba je tak trochu jiný blogger s ním je totiž nejlepší rozebírat svět osobně, blogy jsou naprd. vzhledem k tomu, že mě beruška vyprovokovala, rozhodl jsem se do téhle akce také připojit. jenže … kterým směrem, abych nikoho neurazil a přitom se to dalo číst?!

napadala mě témata jako „sex s organizátorkami akce“ (třeba bych měl co říct?!), esej na téma „dnešní mládež a sex“ nebo třeba povídka na téma „můj první sex“. jenže všechna témata jsem byl donucen opustit. na to první jsem málo oprsklý, na to druhé si připadám málo sofistikovaný a to třetí, to by vzhledem k vybranému slohovému útvaru byl buďto brak nebo neuvěřitelná nuda.

tak tedy … upřímnosti se meze nekladou. vzhledem ke stavu mého partnerského života za poslední 3 roky, ve kterých jsem vedl pouze 2 dlouhodobé vztahy, jsem si na sex poměrně zvyknul. z čistě šovinistického pohledu – jsem jenom chlap a baví mě to. možná někteří z vás chápou, kam se můj dnešní post bude ubírat – ti, co mě znají, dobře ví, že jsem zakořenil na četbě velmi kvalitního literárního braku. Josef Hausmann – Základy mužského šovinismu. to je ta kniha, která mi v některých věcech změnila pohled jak na sex samotný, tak na ženy.

pro ty z vás, kteří se momentálně smějí (muži, co četli ZMŠ) i ty z vás, které se právě chytají za hlavu a nadávají do idiotů (ženy, které ZMŠ četly) … ovšem musím říct, že s hausmannem nesouhlasím po všech stránkách. přikládám část své práce, kterou jsem odevzdával na toto téma na maturitu z psychologie:

Proč ženu, když nejlepším přítelem je stejně muž

Tato kapitola mě již několikrát donutila k zamyšlení. Hausmann ve své knize velmi detailně rozebírá rozdíl mezi vztahem muž-muž a muž-žena. Celá kniha začíná rozhovorem v tomto stylu:

Autor: Proč jsi tak naštvaná?
Ona: Četla jsem kus těch tvejch žvástů!
Autor: Co konkrétně myslíš, že není pravda?
Ona: Třeba to, jak tam píšeš, že na nás kromě přirození nic není.
Autor: Ale my mužský všechno nalezneme u kamarádů a lepší. Lépe s nimi pochlastáme, srdečněji se zasmějeme, kvalitněji si s nimi zahrajeme šachy, tenis, na čundru sneseme větší nepohodu, na skalách vylezeme obtížnější cesty, lépe si zahrajeme fotbal, ve větší pohodě si zazpíváme i zařveme, větší kus práce s nimi zastaneme atd. Co mě, kromě svého těla, můžeš prosím tě nabídnout, co bych u kamarádů neměl? Jakou oblast života kromě sexu mně můžeš pokrýt lépe než kamarádi? No řekni sama, můžeš na to něco logického namítnout?
Ona: Jo, že seš úplnej magor.

Tento rozhovor skvěle reflektuje Hausmannův názor na význam ženského pokolení pro muže. Dlouho jsem nad tímto uvažoval a v podstatě musím dát autorovi za pravdu, ale jen částečně. Dle mého názoru často muži u žen hledají kromě fyzického uspokojení i tu část psychickou, a to konkrétně proto, že muži nemají tolik smyslu pro cit a něžnost, spousta mužů tento ryze ženský element nutně potřebují ke svému životu – často jim připomíná péči jejich matky.

jinými slovy – muži sex potřebují a ženy jsou pro ně prostředníky uspokojení těchto potřeb, ať si říká kdo chce co chce, biologii a chemii nezblbne ani lidský rádoby inteligentní pohled na svět!