Inferno reloaded

sedím doma, je něco kolem půl 12 v noci … a přemýšlím. včera v noci jsem jel autem domů a během 5 minut se mi hravou odehrál celý obrazový příběh. vidím film, vidím jeho základní dějovou linii … chybí mi jen propoje jednotlivých myšlenek.

dnes večer jsme seděli s péťou, míšou a hančí v car clubu (hospoda vedle mého domu, místo mojí inspirace v několika různých životních situacích) a bavili jsme se o tomhle mém včerejším „vnuknutí“. péťa mě trochu vyhecoval, abych to zkusil dát na papír, s tím, že mi s některými dějovými liniemi pomůže. dámy a pánové, začnu psát scénář k novému českému filmu. možná nad tím ztratím spoustu času, ale zkusit to chci. napíšu scénář a zkusím s ním vyrazit někam do produkce. ten děj by mohl být hodně zajímavý a líbivý, něco takového tu zatím na poli české kinematografie chybí. tak uvidíme, držte mi palce.

právě sedím doma a nabírám inspiraci nad sklenkou koňaku, který jsem dostal k narozeninám. zatím tvořím jen jednotlivé „sketche“, tzn. krátké úryvky z děje, které skládám jako mozaiku dohromady. zatím v hlavě, začnu přenášet na „papír“ (rozumějte do wordu). uvidíme, co se z toho vyvine. nechci tuhle „inspiraci“ nechat jen mrtvou vzpomínkou …

k napsání tohoto článku mě donutilo pár situací, které jsem měl možnost za poslední 3 dny absolvovat, veškeré informace jsou osobním názorem a nemusí se vám líbit → já se vás neptal jestli ano. díky.

v pondělí jsem sedíc v práci přemýšlel nad tím, že u sebe nemám žádnou hotovost a rád bych si koupil něco k snědku, cigarety a pití. vidal jsem se tedy do našeho hotelového baru, abych zjistil, že platby kartou na baru nejsou možné. jal jsem se tedy cesty naproti do trafiky … nic. albert … nic (chyba platebního systému, na opravě se pracuje). další trafika, potraviny, trafika … nikde nic, v okruhu kilometru od olšanského náměstí, kde máme kanceláře, jsem nenašel jediný obchod, kde by se dalo platit kartou. na západě běžná věc, u nás sci-fi. děkuji pracovníkům a majitelům čerpacích stanic benzina, že alespoň ONI mají mozek na správném místě.

ještě větší zděšení mě ovšem přepadlo včera. volal mi kamarád, že by potřeboval dostat nějaké peníze na svůj účet. po nesmělém dotazu KDE má svůj účet jsem obdržel odpověď, u které jsem tak trochu tušil potenciální problém – Česká spořitelna. tahle banka, to je ta nejhorší bankovní instituce v ČR. je neuvěřitelně pomalá, má objektivně nejošklivější pracovnice na centrální pobočce na andělu a ještě k tomu mají její zaměstnanci asi opravdový veget – jak jinak by mi kdokoliv normální vysvětlil, že 90% poboček na Praze 3 má v úterý otevřeno pouze do 14:00?!!! neuvěřitelné. používám celkem 3 bankovní instituce, u kterých mám dohromady vedené 4 bankovní účty, z toho 2 jsou eBanka, 1 ČSOB a 1 KB. eBanka je dle mého názoru jednou z nejlepších bank na české scéně, navíc nyní se silným nadnárodním partnerem ze skupiny Reiffeisen. ČSOB mám historicky studentský účet (nikdo se mě prý do 26 nezeptá, jestli ještě studuji). KB je trochu těžkopádná, k té mám však své vlastní pádné důvody.

je to mizerné … dokud bude v čechách vládnout spořitelna, je zle …

o víkendu jsem absolvoval soustředění BesHarmonie v berouně … úplně královsky jsem si odpočinul, je to úplně něco jiného sledovat ten sbor s drobným odstupem po tom, co ho člověk aktivně opustí. nebudu rozebírat každou hodinu zvlášť, protože těch poznatků mám za ten víkend opravdu hrozně moc … snad jen …

NIKDY bych nikomu nepřál to, co se stalo po cestě z berouna do prahy pro libora (sbormistr). ve 120km/h se mi otevřela na mé plechové potvoře kapota. měl jsem jedinou kliku, že mi nevysklila přední okno. způsobila škodu na vnitřních částech karoserie, já přes ní viděl úplné hovno, předemnou kamion, za mnou kamion … lidi zlatý, nic moc. 

vzhledem k poslední povedené řetězové reakci na téma „můj pracovní stůl“ bych rád poslal do světa další podobnou … jmenuje se moji plechoví miláčci a jejím úkolem je ukázat naším čtenářům, co pohání naše výpočetní mozky. jsem si vědom toho, že u dam bude tenhle spot vypadat trochu jako „je černý, docela malinký a celkem šlape“, ale i za tu prdel to stojí 

vzhledem k faktu, že pracuji i se servery, nebudu je tady rozepisovat, každopádně už jen z tohoto důvodu mám zvláštní úchylku na pojmenovávání strojů. moje domácí síť se jmenuje příhodně NASA (představte si byt 43m2 a v něm 2–4 běžící stroje + tuna počítačových komponent). primární stroj doma se jmenuje Galaxy, svého času druhý běžící stroj nesl jméno Meteorite, tomu už však odzvonělo. jediný, kdo vybočuje z tohoto pojmenování je můj notebook Elwood (nese jméno po Elwoodu Bluesovi z legendárních Blues Brothers).

Galaxy je poháněna procesorem AMD64 3000+ Winchester na patici 939, ukotvený v základní desce MSI. v tuto chvíli je stroj postaven na pamětech Kingston DDR 400MHz, prozatím pouze 768MB RAM. operační systém Windows XP (nedám na něj dopustit, Visty zatím domu nechci) běží na 80GB Seagate Barracuda IDE disku, datový storage zajišťuje nový SATA disk Seagate Barracuda o kapacitě 320GB. o grafické výpočty se stará NVIDIA GeForce FX5200 se 128MB paměti. počítač je ověšen spoustou useful doplňků typu USB HUB, sluchátka s mikrofonem atp. možná se teď leckdo z vás ptá, proč já, člověk, který se počítačem živí, mám doma tak starý stroj. odpověď je jednoduchá – nic lepšího nepotřebuji. na počítači nehraju, nestříhám video ani muziku, na počítači pracuji nebo surfuji po netu, tzn. stačí mi stroj, který se nekouše a rychlá inet linka (aktuálně 5mbit s 1mbit uploadem od UPC).

stroj Elwood je notebook poháněný procesorem Intel Pentium M 1.7Ghz, DDR2 pamětí o velikosti 1GB, SATA diskem o kapacitě 120GB, integrovanou grafickou kartou se 128MB sdílené paměti na obrazovce s rozlišením 1400×1050px, Wi-Fi, Bluetooth, 4 USB sloty a FireWire. (kdyby se někdo chtěl podívat, jedná se o Fujitsu-Siemens Amilo V8010D).

… za děvčaty z brna choď. právě jsem se vrátil z další z mých povedených cest do moravské metropole. tentokráte jsem měl hned dva pádné důvody, proč se do brna vydat. za prvé jsme si s beruškou naplánovali rande v brně, za druhé jsem měl nějaké nedořešené pracovní záležitosti, takže jsem spojil příjemné s užitečným a do tohohle překrásného města vyrazil.

cesta tam proběhla bez větších problémů (až na konstatování, že na 150km dálnice je 3× větší zima než v praze). po příjezdu jsem upíchl auto na parkoviště kus od nádraží a vydal se na svoboďák hledat ženu. po jejím úspěšném nalezení jsme zapadli do Cafe Sixties, mimochodem opravdu báječné kavárny přímo v centru brna s famózním výhledem na svoboďák. na 14:00 jsme naplánovali schůzku s dvorním grafikem ondřejem, opět zapadli do sixties, pokecali, popili … a nakonec se přesunuli do další kavárny, do La Solitaire cafe & bar, krásného místa kus od ČT v běhounské. nad doutníčkem jsme probrali snad vše, od jídla, přes komunity a bloggery, až po zcela zásadní otázky týkající se života a smrti malých mimozemských organismů v naší galaxii.

později se k nám opět připojila beruška, se kterou jsme poté absolvovali krásnou procházku nočním brnem zakončenou v příjemné Restauraci Špalíček. poté jsem ji doprovodil na vlak a vydal se na poslední štaci, na pracovně-rozvojové posezeni s krajou.

ve 21:22 jsem opouštěl brno nájezdem na dálnici … a 23:00 jsem byl v praze, těšil jsem se do postele jak malý kluk jen to nebohé auto … celou cestu něco rachtalo v nápravě, jen při otočení volantem do prava to přestávalo … a to se mi vůůůbec nelíbí.