Inferno reloaded

vzhledem k reakcím na předchozí příspěvek musím pokračovat v seriálu o hledání práce. během posledních 2 dnů jsem absolvoval další 2 pohovory, jeden ve firmě zajišťující správu sítí pro větší firemní řetězce v ČR, druhou byla jedna z největších českých realitních kanceláří.

co se týče prvního pohovoru, musím se přiznat, že kanceláře této společnosti mě fascinovaly. nádherné prostředí s výhledem na džbán a divokou šárku, přiměreně nastavená klimatizace, příjemná sekretářka na recepci … jenže, kanceláře jsem si prohlížel opravdu dlouho. obchodní ředitel, který měl vést náš pohovor, měl očividně půl hodiny po našem dohodnutém termínu stále co na práci, takže jsem 30 minut čekal, než si někdo všimne, že stále jako idiot sedím v kanceláři a čekám. potom, co jsem si vyslechl přednášku na téma „jak je naše firma úžasná“, jsem si odbyl svých 10 minut slávy a opustil kanceláře. ozvou se příští týden, reakce pozitivní, nadchl je životopis. ou jé.

realitní kancelář mi opět nabídla krásný výhled, tentokráte na centrum prahy. na druhou stranu musím říct, že v této společnosti jsem si skutečně nepřipadal jako osoba navíc. příjemné vystupování, skvělá personalistka atp., „samá pozitiva a životní jistoty“. jako jediná firma mě nechali vyplnit dotazník technických znalostí, čímž si dle mého názoru vybírají lidi, kteří opravdu nečemu rozumí. vyplnil jsem otázky na téma TCP/IP a sítě, pokecal jsem si s personalistkou, zavtipkovali jsme a ozvou se během přístího týdne. konečně nějaka firma, kde jsem měl pocit, že mě vnímají jako potenciálního zaměstnance. opět jsem se ovšem setkal s větou „váš životopis mě trochu děsí“.

že já se na to nevyseru a opravdu z něj neudělám referát 

často se mě lidé ptají, jestli jsem umřel, nebo se mi jen nechce psát na blog. ani jedno vážení a milí. nebo možná od každého kousek, záleží na tom, jak se to vezme. poslední měsíc jsem strávil velmi chaoticky, mám spoustu volného času a snažím se ho nějakým logickým způsobem zaplácnout – marně.

logika nelogika, zjištuji, že samostatné soukromé podnikání mě prozatím neživí dostatečně, tzn. dostal jsem pekelný nápad najít si práci na HPP. ze začátku jsem se trochu bál, že vzhledem k tomu, že jsem čerstvě ze školy, bude problém najít vhodnout a adekvátní pracovní pozici. je to ještě horší …

na internetu mě opravdu zaujaly 3 pracovní nabídky, zúčastnil jsem se pohovorů v těchto společnostech … a byl jsem absolutně fascinován odpovědmi. dlouhou dobu jsem si říkal „tak na tuhle pozici nemáš“ nebo „sem tě určitě nevezmou“. odpovědi na mé žádosti o přijetí byli ovšem mnohem smutnější, než by mě kdykoliv napadlo. ze všech těchto společností mi na pozice „servisní technik“ přišlo vyjádření, že jejich výběrové řízení bych za normálních okolností pravděpodobně vyhrál, jen mám pro ně moc vysokou kvalifikaci a znalosti, nedokázali by mě adekvátně zaplatit a vybraná pozice by mě při mém záběru rozhodně přestala bavit. „no to mi ho teda vyndej!“, říkal jsem si pri čtení těchto e-mailů. kdyby byl člověk analfabet a debil, který neumí do pěti napočítat, byl by na tom lépe, než když má všeobecné a poměrně široké znalosti IT světa.

celá moje anabáze s hledáním práce je tedy nyní ve fázi, kdy pročištuji svůj životopis a vyhazuji některé zkušenosti a pracovní pozice, abych příště zapadl do škatulky „cvičená opice“ místo škatulky „všeobecně znalý IT technik“ … sláva nazdar zkostnatělosti českých firem