Inferno reloaded

dnes jsme se s hankou vrátili z 4 denního pobytu na sázavě společně s mým tátou a jeho přáteli. musím říct, že lepší dovolenou jsem snad nezažil …

hned po příjezdu jsem se pozdravil se známými tvářemi od táty z práce a obhlížel zbytek osazenstva. nikoho jsem neznal … když jsem odjížděl, znal jsem je všechny, ke komu patří, kdo je čí žena a bratr atp. tahle 30 členná skupinka mi rychle přirostla k srdci.

táta byl báječný … byla to první akce, kde viděl hanku déle než 2 hodiny … jsem moc rád, jak pozitivně ji přijal. kemp kuchelník na ratajském „jazzíku“ přímo u sázavy je opravdu krásné místo. je tam báječný klid, krásná příroda, příjemní lidé a dobré pivo, doporučuji.

tahle akce mi dokázala, že skvělá dovolená nemusí být u moře za X tisíc, ale hezky v čechách … jak psal dino na svém blogu – je jedno kde jsi, vždycky jde o lidi, se kterými tam trávíš čas. a tihle byli prostě skvělí!

v rámci organizace Together Czech Republic, jejíž jsem hrdým členem, právě končí jedna velmi zajímavá akce, o jejíž princip bych se s vámi rád podělil …

hezky odpočátku … Together je organizací, která pracuje s mládeží v několika státech EU. její českou pobočku řídí můj dlouholetý spolužák a dovoluji si říct i dobrý osobní kamarád, jirka peterka, který i na svůj velmi nízký věk zvládá organizaci řekl bych na jedničku.

pod záštitou České národní agentury a fondu Mládež EU pořádá together různé mezinárodní výměny zaměřené na interkulturní poznávání a integraci mladých lidi do evropy.

jak jsem již řekl, jedna taková výměna zítra končí. se zájmem jsem se včera vyrazil podívat do vesničky železná u berouna, kde v malebném domečku společně „vegetovalo“ po dobu 9 dnů 30 lidí z několika různých států. to by nebylo nic zvláštního, takhle vypadá každá výměna. jenže … na výměnách, které probíhaly v rámci organizace Together se střídali mladí lidé ze států EU … tato nebyla jen evropská, ale středomořská. ano, bystřejší z vás už jistě pochopili … itálie, ale i turecko, jordánsko, alžírsko …

workshopy na této výměně byly jako standardně 3 – nyní divadelní, rytmický a žonglovací. přijel jsem do železné zrovna ve chvíli, kdy těchto 30 různorodých lidí bavilo místní obyvatele tím, co se po dobu výměny naučili od leaderů svých skupin. byli báječní, věřtě nebo ne … komunikativní, milí … ano, jsou to horké hlavy, jako všichni jižané, ale i přes reakce některých lidí na organizaci této výměny bylo vše v pořádku, jsou to normální lidé, žádní fanatičtí teroristé! v těchto zemích je 95% lidí zcela „normálních“, jako jsme my tady … 5% jsou fanatici, kteří by pro svou víru udělali cokoliv. neznamená to ale, že jsou arabové špatní.

byl jsem fascinován, skvělí lidé, bavili se, tančili, zpívali … a měli se rádi.

PS.: reakce cateringové firmy, která dovážela na výmenu jídlo: „ste se zbláznili nám sem vozit nějaký bláznivý arabský teroristy, ne?!“ … vždyť jsou to proboha ještě mladí lidé!

tak jsem dnes absolvoval oslavu narozenin mojí sestřičky, sirenky. konala se v podniku s názvem „u sudu“. je to vinárna kdesi u národní třídy. abych se přiznal, nemám ten podnik rád …

je to vinárna, ale taková trochu pohnutá. na baru se běžně balí hulení a mně se to tam prostě nelíbí. drahé pivo, atmosféra kamenných zdí … sestřičce se tam ale líbilo, tak jsem se zapojil do zábavy, zatáhnul 2 litrovky vína … lidi se bavili dobře, někteří se pravda trochu připili … no, šlo to jako po másle … zajímavá akce …

takže znova – vše nejlepší k narozeninám sestři, mám tě rád příště vyber něco, kde mají levnějsí pivo 

co se muziky týče, měl jsem pár „idolů“, které jsem chtěl navštívit – tak jsem také učinil. jen jednu kapelu ne, a to byli moji oblíbení priessnitz, jelikož hráli v plné mattoni stage, kde bylo zcela neexistovatelno.

velkým překvapením pro mě byli sunshine, které jsem do té doby znal jen ze studiových nahrávek. dobře udělaná show, příjemné kytarové riffy a charisma zpěváka, to jsou aspekty, které mi tenhle koncert hodně moc zpříjemňovaly.

klasika v podání kapely wohnout dostala na zelené stage nový rozměr, lidé se vyřádili a já jsem musel opět konstatovat, že na to, že wohnout ze studiovek nemusím, koncert měl báječnou štávu.

vyrazil jsem se podívat na tolik avizovaného manu chaa a jeho rbss a musím říct, že splnil mé očekávání. tenhle koncert mi prostě nic neřekl, přesto jsem se však na chvíli hrdě zařadil k několikatisí­covému davu, abych si poslechl jednu mně známou skladbu a šel jsem se převléct do teplejšího – čekal mě ještě nejméně jeden koncert 

tím pro mě tolik důležitým byl koncert vypsané fixy. jednoduše – dobrý dost! tihle kluci mi vždycky dokáží rozproudit krev v žilách. a vzhledem k tomu, že hráli samé dobré klasiky, opravdu jsem si je užíval.

po fixe jsem nahlédl do global station a zjistil, že hraje charlie one a její ohm square. jednoduše – moc pěkné aranžmá a super hlas téhle zpěvačky dává ohm square tu správnou jiskru.

středa pro mě začala u gambrinus vodního fotbálku a následně gambrinus piválku ta muzikální část až částí koncertu gabriely al dhábby. zajímalo mě, co se vyklubalo ze superstar. hezká to slečna, poměrně příjemně poslechová muzika … dostala mě skladbou „son of a preacher man“!

ready kirken jsem nikdy moc nemusel, ale musím říct, že tímhle koncertem mě hodně potěšili. dokonce jsem si opět i zazpíval někde asi ve 4. řadě. zpěvák to s lidmi uměl, zablbli jsme si pořádně 

po kirkenech jsem se rozhodl ( doteď nechápu proč ), že si půjdu poslechnout new yorské madball představující známou část světové hardcore scény. nemám hardcore rád, takže tohle rozhodnutí bylo opravdu šílené … a přesto … tenhle koncert se mi hodně moc líbil. mám pro to dost jasné vysvětlení … zpěvák téhle formace je hodně charismatický člověk. mluvil s diváky, byl se s nimi osobně pozdravit u hrazení, tu muziku prostě žil. tohle HC se mi líbilo, strašně příjemní kluci. fascinoval mě opravdu HODNĚ kulatý basák … „dával si to“ 

po madball přišla další jasná volba … irští the frames byli avizování už před festivalem jako „silná konkurence U2“ … nebyli špatní, jen … pro mě to nebyla festivalová muzika. celou dobu jsem proseděl na tribuně a vůbec mi to nevadilo. ale muzika fajná, to se musí nechat.

to, co jsem zažil potom, bylo jedním z nejsilnějších hudebních zážitků v mém životě. těšil jsem se jak malý harant na americkou formaci fun lovin' criminals. předtím jsem je nikdy neslyšel a řekl jsem si, že to musím napravit – do té doby samé pozitivní ohlasy, tak to přeci musím také zkusit. a také že ano. FLC mě dostali na kolena a současně do vzduchu, naskákal jsem se až až. při psaní tohohle postu mi hrají … ano … FLC 

večer s vysoce nasazenou laťkou ještě posunul další americký band. new york ska jazz ensemble předvedl báječnou show plnou potu skákajících lidí, skvělé muziky a celodenního pivního maratonu 3/4 zúčastněných. „tam to jelo, to vám povím!“ skvělá kombinace jazzových vyhrávek a rytmického ska nenechala nikoho postávat se založenýma rukama.

vyústěním field stage byli skyline, kteří jako tradičně předvedli dobrou taneční show. vzhledem k tomu, že už od FLC jsem stál asi v druhé řadě od hrazení, všechny 3 kapely jsem si dosyta užíval.

v programu mě ovšem ještě lákala jedna poznámka … DJ aphrodite byl příslibem kvalitní taneční muziky … jenže … global station již byla zavřena, prý tam bylo moc lidí. nu což, jsem přeci šikovný kluk a i přes svojí řádně kulatou postavu jsem podlezl hrazení a hurá na aphrodita byl dobrý, to vám povím! zůstal jsem tam nakonec až do uzavření celého programu. to nejzajímavější mě čekalo poté – vytočení chlapi ze security vs. alkoholem a drogami posilnění dav legrace velká sledovat to za střízliva.

další den jsem měl na programu jako první blue effect, kteří mě opravdu potěšili. radim hladík je očividně v plné síle a noví blue effect mu zdárně sekundují. děkuji pánové, užíval jsem si celý koncert od první do poslední vteřiny!

michal prokop a framus 5 mě 2 skladbami příjemné naladili k odchodu na kapelu, kterou má moc rád jeden můj kamarád. nikdy jsem je neslyšel živě, takže jsem svůj prohřešek musel napravit. hudba praha / jasná páka měla skvělý koncert. absolvoval jsem ho v tom největším kotli v mattoni stage, takže jsem vylezl jako po koupání v rybníku, které jsme absolvovali ten samý den dopoledne. michal ambrož je prostě klasa 

k field stage mě od stánku s „géčkem“ doprovázeli mňága a žďorp s jejich „ne, teď ne!“ … příjemná muzika. čechomor mě nikdy moc nebrali, tenhle koncert bohužel nebyl vyjímkou. moc jsem se těšil na avizovanou show následující kapely! jenže …

divokej bill na festivalu RFP natáčel své nové koncertní DVD. to jsmě věděli všichni. ale to, že to bude taková neskutečně strojená nuda, to by mě nikdy nenapadlo. stojíc asi v 7 řadě jsem se polovinu koncertu pronudil a ten zbytek byl tlačen lidmi nahoru a dolu jak na gumě. pár dobrých věcí, u kterých si člověk zaskákal, ale ten zbytek byl pro mě „přeplácaný“ dalšími hostujícími umělci. nevím jak ostatní, ale já odcházel z billa nespokojený.

při zvucích tleskače jsem se přesunul do G-stanu, kde jsem ukončil čtvrteční trip, ve vedlejším stánku se najedl zadarmo ( potřebovali se zbavit jídla ) a vyrazil k naší partě, která poměrně brzo zalomila ( spali ve stanovém městečku ), takže jsem se nakonec i já přesunul do „višňáku“ a zařízl taktéž.

celkově hodnotím festival velmi pozitivně. až na úlet v podobě hlavní super-mega-hyper star a nepovedené tečky billů jsem si festival opravdu vychutnával. povětšinou jen já a muzika … musím se přiznat, že mi tam má drahá polovička chyběla. těším se, až se v neděli vrátí zpět 

tak jsem se dnes vrátil zatím z nejlepšího festivalu, co pamatuji. o mé účasti na RFP 2006 rozhodla v podstatě náhoda – děkuji za ni 

v úterý jsem se vydal směr český brod plný očekávání, co vlastně uvidím. jako jeden z mála jsem tam nejel s představou grandiózního koncertu manu chao a rbss, jelikož mi tahle muzika moc neříká. po příjezdu do brodu a jednom točeném na svlažení jsem se vydal po cedulích až k prostorám festivalu. přišel jsem do docela slušné fronty, ve které jsem strávil asi 90 minut, které jsme si zpříjemňovali s mně do té doby zcela neznámou skupinou klábosením o všem možném. tohle je jedna z věcí, která se mi na podobných akcích moc líbí … soudržnost …

poznal jsem za ty 3 dny na festivalu spoustu opravdu zajímavých lidí, od „běžných“ návštěvníků, přes extremní pankáče až k bezdomovcům. každý z nich byl něčím zvláštní. i přesto, že na RFP vyrazila mně jedna blízká skupinka, moc času jsem s nimi netrávil a jsem za to rád. kdyby ano, neměl bych tolik chuti a času na komunikaci s cizími lidmi, kteří mě opravdu bavili. moje amatérské studium kolektivní psychologie je zase plné nových poznatků o chování lidí v lehce extrémnějších podmínkách. stan jsem postavil na doporučení první skupiny „neznámých“ ve višňovém sadu mimo stanové městečko. toto doporučení mi zachránilo mnohá utrpení ve stanovém městečku – tzn. neznámým tímto děkuji za skvělou radu