Inferno reloaded

včera jsem se vrátil z absolutně výborné akce se svojí třídou a naší paralelkou. musím říct, že co jsem na téhle škole, nezažil jsem lepší akci.

pro představu nezasvěcených. sportovní areál se nachází asi 3km od centra horního bradla, rozkládá se v překrásném prostředí lesů, bažin a polí přímo v areálu se nachází 2 „hospody“ ( velmi důležitý prvek ), 5 antukových hřišť, velké fotbalové hřiště, chlorovaný bazén a přírodní bazén ( zcela geniální kravící prvek, 2 skluzavky, skokánky atp. ).

musím uznat, že tolik sportů jsem v tak krátkém časovém úseku nikdy ani neviděl. turnaj ve volejbale, v softu a fotbálku, každý podvečer dobrovolný volejbal, ping pong, závod v orientačním běhu, branný závod, frisbee … a nakonec námi vymyšlená disciplína „aktivní zewling“, většinou provozovaná u bazénů či před chatkami na zemi. vynechali jsme snad jen ( z důvodu „kolegiality“ k profesorům ) disciplíny jako pivní maraton či běh do hospody a zpět. vzhledem k tomu, že se k nám profesoři celý kurz chovali ohromně fér, většinou jsme se jim to snažili vracet, takže až na drobné výlety po nocích jsme se chovali vcelku spořádaně. za celý kurz nedošlo k žádné aktivní ujmě na zdraví ( kromě pár úpalů, jeden bohužel na odvoz do nemocnice kvůli dehydrataci ) … snad jediným recesním „průserem“ bylo ležení pár lidí na střeše uprostřed noci, které bylo potrestáno sekáním dříví 

kurz nám vyvrcholil posezením s profesory u ohně, zpěvem, konzumací nápojů a smíchem doslova a do písmene „na lesy“ … báječná akce, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat.

včerejší večer jsem se rozhodl po delší době strávit na nějaké kulturní akci. tou jedinou možnou volbou bylo navštívit koncert skupiny the fatal shore. ptáte se proč? kdysi dávno jsem tu možná psal o muzikantovi jménem phil shoënfelt. jedná se o londýnského hudebníka, který po několika letech v USA a německu zakotvil tady u nás, v praze.

phil hraje muziku, která se mě osobně hodně dotýká. je to takový surový anglický rock, hodně emotivní muzika s velmi osobními texty. kromě toho jsem měl tu čest se s ním seznámit osobně. četl jsem jeho autobiografický román feťácká láska, který pojednává o philově pobytu v new yorku, kde se phil postupně dostával ze závislosti na drogách.

o the fatal shore jsem toho moc nevěděl, mám doma jedno jejich album. do poslední chvíle jsem si myslel, že phil touto kapelou pouze prošel a zmizel kdesi ve vlnách muziky s houslistou pavlem cinglem a jeho novou kapelou the southern cross. když jsem ovšem dorazil na včerejší koncert a dino mi řekl, že phil je stále kytaristou a zpěvákem německo-australských the fatal shore, rozzářil se mi úsměv. miluji philovu muziku, proto když jsem ho spatřil v prázdném rock café, začal jsem se na koncert těšit ještě více.

jako první hrál secret9beat. nijak výrazně mě nezaujali, mají před sebou podle mě ještě dlouhou cestu k tomu, aby se skutečně dobře sehráli. pak ovšem přišla na řadu zmiňovaná kapela. zvedli jsme se a hrdě jsme se postavili do první řady v té chvíli již plného rock café. koncert byl absolutně báječný, celou dobu jsem si připadal, jako bych stál tváři v tvář ďáblu. pohled na bruna, zpěváka a kytaristu, a phila, který zpíval druhou polovinu skladeb, byl absolutně báječný. v životě jsem neslyšel lepšího bubeníka, než byl ten jejich. skladba between heaven and hell mě pak přesvědčila o tom, že tahle muzika není z tohohle světa. jedním slovem – famózní! už dlouho jsem neslyšel tak dobře sehranou kapelu, což je kupodivu, vezmeme-li v potaz, že phil žije tady, v čechách, a ostatní členové kapely v německu … kdo umí, ten umí!

tak jsem se zase po dlouhé době dobrovolně posadil k blogu, abych se vyjádřil k uplynulému víkendu. jestli čekáte informace o tom, jak jsem neskutečně nasraný, že červeno-oranžoví nevymřeli, tak to nečekejte. politika je svinstvo a lidé jsou hovada, protože si dobrovolně opět o něco podřízli větev tím, že nevolili modré, ale KSČSSD a toho nahlas vykřikujícího budižkničemu.

hodlám mluvit o mnohem příjemnějších věcech. v pátek odpoledne jsme se zvedli a vyrazili s bandou do pro nás historického autokempu, ve kterém jsme před 4 lety potají popíjeli pivo schovaní před našimi profesory. dorazili jsme vlakem do mirovic a hurá na cestu. vyhlásil jsem už v mirovicích jednu svkělou hru – kdo se do 9km vzdáleného kempu dostane dřív. dalších 13 lidí se mi vysmálo a vyrazilo na cestu. po hodince jsem jim volal z kempu, kde prý jsou jo, autostop je autostop. potkal jsem 4 opravdu zajímavé lidi, parádně si pokecal a v kempu na recepci usnul. po příjezdu zbytku jsme se ubytovali do chatek a vyrazili zapít namáhavou cestu v této souvislosti jediné, co musím konstatovat je, že v kempu na recepci nejsou úplně příjemní, co se odvozů lidí na vlak týče. mohli by alespoň zvednout pozadí a jedním ze svých asi 4 velkých aut lidem sjet alespoň pro batohy. zůstali jsme s pár lidmi v hospůdce jako poslední a poté vyrazili do kempu, poklábosili o životě a zalehli do postelí ( už tou dobou naše chatka, ve které bydleli 4 chlapi, nebyla nejvoňavější  ).

v sobotu ráno v půl 9 mě vzbudila anie s tím, že už je na cestě do kempu. počkal jsem na ně a poté vyrazil s bandou na první snídani, kterážto se protáhla až do druhého oběda pokecali jsme, dali jsme si pivečko a zahráli fotbálek ( stolní ) … odpoledne nastal problém, jak dopravit anie na nádraží a přivést mou drahou … po drobném dohadování jsem opět nemusel šlapat ani km navíc, protože jsme byli dovezeni autem až do mirovic ( následně čimelic ) a zpět. jsem prostě šikulka, já do tohohle kempu prostě pěšky chodit nebudu se ženou jsme usedli na večeři, poté jsme se vydali k ostatním … zažil jsem s lasičkou nádherný večer, stalo se tolik úžasných věcí … děkuji ti má drahá. skupina se nám úspěšna nametla, šli spát bůhví kdy já usnul zahříván lidským teplem, není nic lepšího.

dnes při vymýšlení odjezdu opět zazářila moje lenost a podařilo se nám sehnat dodávku, která mě, lasičku, lenny a luboše hodila až do mirovic na vlak ostatní opět šlapali … byl to báječný víkend, díky všem zúčastněným … a tobě lasičko :-*

tento článek je inspirovaný charlottkou, která se pustila do dalších čtyř věcí … co bych tedy chtěl v životě?

chtěl bych si udržet zdraví v pořádku. s mým životním stylem to asi moc nepůjde, ale doufám, že si alespoň srovnám má pochroumaná záda. bolí to jako čert, už mě to nebaví se furt chytat za krk 

mám chuť stabilizovat osobní život. teď to vypadá, že snad bude klid. jsem s lasičkou a je mi dobře. doufám, že tenhle stav vydrží co nejdéle. mám pocit, že už by bylo na čase.

chtěl bych, aby firma fungovala co nejdéle, a aby se začaly projevovat nějaké zisky, abychom si vybudovali jak pracovní tak finanční portfolio. abychom nemuseli každý měsíc řešit, z čeho se zaplatí výplaty.

přál bych si podívat se do chicaga. miluji blues, chutná mi whiskey. chtěl bych si sednout do bluesového baru s živou muzikou, kouřit doutník a pít dobrou whiskey.