Inferno reloaded

od včerejška procházím známé i neznámé blogy, které jsou prolinkovány od mých známých a přátel, které mám ve zvyku číst. poslední dobou se mě lidé ptají, proč tolik nepíšu, že stále sledují, kdy přijde nový článek a budou se moci dozvědět o akcích, kterých se pravidelně zúčastňuji.

musím vás zklamat, milí a drazí. všechny ty, kteří čekají nějaký více či méně šťavnatý příspěvek o probděné či prozpívané noci. dokonce i má drahá se stále ptá, proč nepíšu. nemám o čem. nebo spíše nemám chuť psát sám od sebe. teď jí třeba mám, jelikož sedím na hodině psychologie a výsostně mě to nebaví. proto přemýšlím nad tím, co dělat místo toho …

už dlouho přemýšlím, že začnu psát něco komplexnějšího. napadlo mě rozepsat jakýsi literární brak, kterým bych zaplácnul díry ve volném čase ( bohužel jich zase není tolik, abych mohl tuto „knihu“ dokončit dříve jak za půl roku ). jednou už jsem začal, ale skončil jsem asi po dvou odstavcích. když se rozepíšu, jde to vcelku samo. jen teď prostě nemám inspiraci. čekám, že až začnou prázdniny, bude lépe.

teď momentálně žiju v permanentním stresu, jediné chvíle klidu trávím s miláčkem, který je ale bohužel teď momentálně taky s dechem a časem v koncích. doufám, že už nám tohle všechno brzo skončí a budeme moct trávit čas spolu v klidu, a ne ve stresu ze zkoušení následující den … ale samozřejmě to zvládneme! :-*

včerejší večer byl jedna velká strašně příjemná šílenost. qasi s majklem slavili své 18 narozeniny, což znamenalo velký třídní i netřídní sraz u petrů na vidouli. dorazil jsem o něco později, do stavu, kdy většina osazenstva již měla něco popito.

trochu jsme zmokli, pokecali, nasmáli se hafo … přijela hančí s luckou, což byla ta nejpříjemnější část večera, jelikož jsme poté s hančí strávili celý ten báječný večer společně. tancovalo se, zpívalo, káťa s qasim si po 2 hodinách řešení politiky padli do náručí s tím, že si vlastně docela rozumí. viděli jsme po delší době víťu, což mě taky příjemně naladilo. qasi s kloboukem vypadal jak krakonoš. díky patří marušce za ta krásná slova, která mě a hančí věnovala.

a díky patří hlavně tobě, miláčik :-* snad to půjde tak, jak si budeme přát.

vzhledem k tomu, že jsem se několik předchozích dnů nedostal k počítači na dobu delší, nežli 5 minut, neměl jsem možnost vylévat své pocity ihned, proto jsem se rozhodl udělat to teď, dokud mám vše ještě hodně pevně vryto v mysli.

ve středu do prahy přijel náš spřátelený pěvecký sbor ze švýcarského gymnázia muttenz, se kterým besharmonie udržuje velmi blízké vztahy. při pohledu na všechny ty známé tváře jsem se rozzářil radostí a vzpomněl si na všechny báječné chvíle, které jsem s nimi v minulosti zažil. dovedli jsme je na náš koncert na radnici městské části praha 13, kde nám v počtu 77 lidí tvořili 2/3 obecenstva. po koncertě jsme si polovinu z nich rozebrali do rodin a ta druhá se jela ubytovat na strahovské koleje ( následně zjištěno – FUJ! ) …

jako standardně u mě bydlel christof a tentokráte i lucas. už při „rozebírání“ jsme se s nimi a českou skupinou dohodli, že s nimi ještě někam půjdeme. asi v 11 v noci jsme se s pár čechy a asi 10 švýcary sešli „u kavalíra“ na hradčanské, vytvořili u stolu „mixture“ a vedli anglickou konverzaci o ptákovinách taxi poté pojistilo naši dopravu domu.

další den byl doopravdy náročný – v 7 ráno jsem vstal a dovezl své a markétiny švýcíky na sraz na strahov. průchodem prahou jsme strávili asi 4 hodiny, abychom to s menší skupinou následně „zapíchli“ pod petřínem v parku. večer společný koncert v kostele „sv.martina ve zdi“. nastal problém, kam se můžeme přesunout po koncertě společně. bylo nás asi 25, nakonec jsme zakotvili do pozdních nočních hodin v klubu batalion na „rock'n'roll gang“ a poté na diskotéce. opět taxi ten den jsem s tou obrovskou švýcarskou skupinou strávil 20 hodin a musím říct, že jsem byl šťastný při spatření postele.

v pátek jsme vyslali švýcary do svitav jako „předvoj“. bylo to strašné loučení. i přesto, že jsme věděli, že je za pár hodin uvidíme znovu, bylo to jako bychom se měli vidět opět za rok. strašně moc jsem si na ně zvykl, jsou to báječní lidé, mají se rádi navzájem a mají obrovská srdce. 12:15 se besharmonie vydala vláčkem směr svitavy, kde jsme se opět připojili k našim švýcíkům. lépe řečeno švýci se dostavili se zpožděním, jelikož se stavovali ještě v litomyšli, kde bydleli. poté následovala první zkouška ateliéru carmina burana a následně první část prezentací sboru na večerním koncertě. po koncertě jsme si s dinem stoupli před „bílý dům“, kde koncert probíhal, a začali jsme hrát na kytary. během chvíle se kolem nás vytvořila švýcarsko-německo-česká skupina asi 50 lidí, kteří zpívali s námi. báječnou atmosféru utnul až odjezd švýcarů do litomyšle někdy kolem půlnoci. běželi jsme jako blázni za švýcarským autobusem, dokud nám síly stačily, čímž jsme pár „uvnitřsedících“ švýcíků rozplakali. besíci se odebrali do víru nočního města, odkud jsem pak já s haničkou a bárou pokračoval do zaplivaného kulečníkového klubu. i přesto, že se jednalo o skutečně grandiózní pajzl, byla tam zvláštně příjemná atmosféra. po návratu zpět do našich „ubykací“ jsem našel dina sedícího pod stromem a v podivné depresi jsme spolu strávili asi další hodinu sedíc před školou, ve které jsme bydleli, s kytarami a švýcarskou pálenkou, kterou jsme od kluků dostali.

sobotní probuzení bylo dloooouhé a náročné. čekala nás zkouška carminy, poté naše sborová akustika … tohle všechno se dá přeskočit, ale musím se zastavit u samotného koncertu. s repertoárem, s jakým jsme se rozhodli do svitav vyrazit, se nedalo čekat nic „normálního“, ale tohle naše vystoupení bylo tak úžasně střelené, že diváci smíchy padali ze židlí ( v dobrém slova smyslu ). prozpívali jsme celý den, večer nás čekela akustika carminy v kostele a následně onen obrovský koncert. něco kolem 150 lidí vytvořilo během chvíle na pódiu famózní chór a během několika následujících minut jsme prozvučili carminou z kostela snad celé svitavy. z tohoto koncertu jsme se odebrali do „bílého domu“, abychom zjistili, že zde probíhající program asi není pro nás to pravé ořechové. 35 členný, nově vzniklý, švýcarsko-český sbor BesTenz se vydal společně na bláznivou diskotéku kamsi do centra svitav. kolem půl jedné jsme se odebrali zpět k autobusu, abychom se s nimi rozloučili a poslali je do litomyšle. pak ovšem situace nabrala pro mě velmi podivný spád a 6-ti členná skupina ve složení bára, ewush, fifík, mído, hanička a já najednou stála uprostřed autobusu jedoucího se švýcíky do litomyšle. dostali jsme možnost strávit poslední večer u nich, což jsme využili velmi dobře. zažil jsem nejkrásnější večer ve svém životě. 6 čechů a asi 40 švýcíků v jedné místnosti, poslouchajíc simonovu a mídovu hru na klavír, zpívajíc při mnou hrané kytaře … do půl páté ráno jsme se společně bavili, postupně nám usínali švýcíci navzájem zakleslí do sebe a šťastni z naší přítomnosti. nádherná atmosféra a tak vnitřně krásní lidé … poté jsme se s bárou, mídem a haničkou odebrali do klubovny, která nám byla nabídnuta k přespání. usnuli jsme s haničkou na gauči v objetí, hřáni báječným lidským teplem a krásným pocitem ze strávených chvil.

dnes ráno jsme se společně se švýcíky přesunuli na koncert na náměstí a poté na něm strávili další asi hodinu zpívaním sborových písní a ve vášnivých konverzacích. loučení s nimi byla jedna z nejnepříjem­nějších věcí, které jsem zažil. zůstal bych tam s nimi snad navěky, zastaven v čase té společné krásy. patří jim mé velké díky. 5 dní jsem díky nim a díky mě blízkých čechům byl snad tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem. všichni ti skvělí lidé, hannah, christof, nicolas, andrea, lucasové, corin a další a další … budete mi chybět! ale doufám, že ne nadlouho. dostal jsem možnost vyrazit společně se svitavským iuventusem v červnu na 4 dny do švýcarska na provedení carminy. uvidíme se, přátelé moji!

moc děkuji sboru iuventus za faps ve svitavách, zajistili skutečně skvělý a velmi dobře organizovaný program. proti gymnasia cantant asi 100× větší úroveň. děkuji také mým českým přátelům, kteří celou dobu společně se mnou trávili se švýcíky čas … a v neposlední řadě děkuji tobě hani, byl to báječný víkend.

tenhle zápis patří jednomu zvláštnímu člověku. dnes odpoledne jsem seděl s lidmi, které znám a mám je rád. když jsem ale přišel domů, maminka mi podala do ruky zvláštně vypadající papír. bylo to parte. parte člověka, kterého já vnímám od svých mladých let dodnes.

pan doktor zvala, můj kouzelný dědeček, který mě vždycky pozdravil, když jsem ho potkával u nás v paneláku, kde měl svou kancelář. ten člověk, který mi tolikrát poradil, tolikrát se na mě usmál a tolikrát se mě zeptal, jak mi jde škola. ten, co pracoval s mojí maminkou … opustil nás. bylo mu 68 let a jeho život ukončila trombóza v jeho nemocné noze, opustily ho funkce ledvin a následně srdíčko. naštěstí vše v kratičkém okamžiku, snad z tohoto světa odešel šťastný a plný nadšení, které vždy měl.

sladké sny, pane doktore, můj kouzelný dědečku … měl jsem vás moc rád. doufám, že k Vám tam nahoře budou stejně hodní, jako jste byl Vy k nám. děkuji.

moc o muzice normálně nebloguju, ale teď si jeden takový krátký štěk neodpustím. dostalo se mi do rukou úplně nové album skupiny pearl jam. stejnojmené album, které vyšlo 2.května, mě opravdu velmi nečekaně překvapilo.

mám pearl jam rád již delší dobu, asi před měsícem jsem se k nim ovšem vrátil při přemýšlení nad jedním pokaženým vztahem, který se mi vrátil až teď, po 3/4 roce. abych se přiznal, už je to měsíc, co jsem začal pearl jam poslouchat na smutek, ale nyní se opět mé vnímání vrátilo k muzice ( ne, že by se vztah vyřešil, ale nechtěl jsem si je znechutit ).

teď momentálně poslouchám jejich poslední album, konkrétně mi hraje skladba big wave, která mě z celého alba baví nejvíce. je v ní úžasně sklouben hlasový projev eddieho veddera a libozvučná kytara mika mcreadyho. tenhle post není recenzí alba, je mým vlastním pocitem vztyčeného palce pro tohle album … a doufám, že se mi podaří si ho 22.9.2006 v praze poslechnout na vlastní uši – pearl jam totiž chystají velký koncert. a jeho cena? nezájem! 

tak jsem se právě vrátil z akce pracovně nazvané KAŠVNS. jedná se o zkratku, kterou asi nemá smysl moc vysvětlovat, protože by asi stejně nikdo nepochopil, co to znamená. jednalo se o pěší výlet 9-členné skupiny o 5 osobách v tomto složení: dix, pospíšilka, vosel, zářič a moje maličkost. budu se snažit popsat ve stručnosti průběh celé akce.

v pátek v 17:15 jsme vyrazili z prahy do malebné vesničky doksy, kde došlo k prvnímu setkání s domorodci a místním „březňákem“. odtud jsme vyrazili směrem hrad bezděz, kamž jsme ovšem vzhledem k blížící se noci nedošli, proto jsme se utábořili kdesi v lesích, uspořádali buřtní hostinu nad ohněm a načnuli dixův zálesácký mok. uložili jsme se ke spánku na rozložené celtě pod nebem to širým, což se v průběhu noci ukázalo jako opravdu špatný nápad … chyba tohoto nápadu ovšem netkvěla ve faktu, že trampujeme venku v lesích, ale v tom, že já idiot jsem se zapomněl pořádně obléct, což mělo za následek jemné promrznutí mého drobného já.

po strastiplné noci jsme se ráno sbalili a vyrazili směr bezděz. při výstupu nahoru na hrad jsem měl chvílemi pocit, že dostanu infarkt, jelikož strmý sráz mému tlaku nedělal úplně dobře. po překonání vlastního já jsem se doslova a do písmene vysápal nahoru k hradu bezděz, kde jsem štěstím bez sebe usedl, dal si místní pivo ( pěkně odporné ) a horkou čokoládu, kterážto do doby, než mi do ní dix přilil trochu rouma, byla taktéž absolutně nepoživatelná. z bezdězu jsme se odebrali směr česká lípa, odkud jsme měli pokračovat na voslovu „chatu“ v horní libchavě. to byl plán A. postupem času jsme modifikovali na plán B1, který mluvil o tom dojít alespoň do české lípy. z plánu B1 se záhy stal plán B2, který se skládal z průchodu kolem máchova jezera směrem provodín a následně vřesoviště za srním u české lípy. tento plán se nakonec ( doteď nechápu jak ) povedlo realizovat, takže jsme se utábořili na vřesovišti, opět pod nebem zcela širým, ovšem o poznání lépe připraveni na studenou noc. topinky na ohni byly dobré moc usnul jsem jako první ( jako polštár jsem použil chleba v pytlíku ). po probuzení ráno jsem zjistil, že mi ho v noci chtěli ukrajovat pod hlavou 

v neděli jsme se probudili do krásného rána, sluníčko mě vytáhlo ze spacáku a pocit, že do české lípy je to už jen asi 5km, mě postavil na nohy. cesta do lípy proběhla v klidu, v lípě jsme vyrazili nakoupit maso na večerní „špejzování“ … k tomu ovšem později. snědli jsme na co jsme přišli a odebrali se směr náměstí, následně vlakové nádraží střelnice a pěšky do libchavy [ libčavy ]. asi po 3/4 hodině chůze jsme dorazili před voslovic faru, což je nádherný dům v libchavě. vyrazili jsme ochutnávat se zářičem a dixem do místního restauračního zařízení, kde jsme to zapíchli až do podvečera. postavili jsme před sebe pár závažných filozofických otázek a asi 2 hodiny jsme je rozebírali nad „březňákem“. zářič se poté vydal s pospíšilkou a voslem na procházku, já s dixem do baráku. jal jsem se připravovat maso a ingredience na „špejzovaní“. už v praze jsem připravil směs koření ( olej, gyros, grilovací koření, chilli a majoránka ), která se za 3 dny skutečně výborně prochutila. do této směsi jsem naložil naklepané a rozkrájené maso, aby nasálo chuť koření, nakrájel špekáčky a cibuli a donesl to na zahradu. kluci rozdělali oheň, vosel našel rošt, který jsme postavili na improvizovanou cihlovou „podložku“ a „špejzování“ mohlo začít. jana s voslem nám skočili do džbánku pro „březňáka“ a pak už se jen sedělo, hrálo na kytaru a jedlo. usínali jsme výborně napapaní a plní spokojenosti.

dnešní probuzení bylo zcela nenucené, tak akorát jsme uklidili dům a vyrazili na vlak do lípy, na který jsme přišli přesně načas a s přestupem v bakově jsme dorazili až do prahy. zářič ještě v jindřišské pronesl slavnostní proslov na ukončení KAŠVNS a my jsme se odebrali do svých van 

poznámka pod čarou: po 3 dnech strávených s pospíšilkou musím konstatovat, že vegetariánství je opravdu psychická porucha 

jako nadpis tohohle blogpostu jsem zvolil jméno jedné moc krásné písničky od žalmana-lohonky … připomíná mi totiž má léta v turistickém oddíle.

dnes si to celé zopáknu. rozhodli jsme se s ŠVNS, že vyrazíme na KAŠVNS tento víkend. prvním stanoveným cílem je voslí chata, kde se utáboříme na první noc, což zas tak velké dobrodrůžo nebude. poté nás ale čeká přesun do lesů, pod převisy, kde se budeme na při našem štěstí zcela promoklém dřevě snažit rozdělat něco, co bude alespoň trochu připomínat oheň.

ráno jsem zabalil nejnutnější propriety, vyjímečně jsem se rozhodl nechat doma i notebook měním ho za dva páry ponožek, ešus, lžíci a kytaru. pokud dlouho neblognu, sežrali nás medvědi. případně my jsme sežrali medvědy a oni nás zavřeli do lochu.

dnes jsme se společně s joe zúčastnili skvělé akce s názvem 1.máj proti komunistům. celá přehlídka probíhala na letné, odkud se ve večerních hodinách přesune do klubu abaton, kde bude pokračovat nezávislý hudební program.

dopolední sekci programu jsme vynechali – ač ty lidi chápu, asi bych nezvládl celé dopoledne poslouchat kpv ( konfederace politických vězňů ). na letnou jsme došli asi v půl třetí – právě včas! zrovna totiž nastupovala laura a její tygři. báječná muzika, poprvé jsem je slyšel před 2 lety na akci united islands … je to přeci jen kapela, která je ověřená léty a stále zraje.

joe se po lauře rozhodla odejít, jelikož jí čekal další „prvomájový“ program. po polibku pod rozkvetlům čímsi jsem se odebral zpět na pláň a chytil začátek ivana hlase. další výborný hudebník, který provětral letnou svými standardními „otvíráky“, pokračoval hitovkami ze šakalích let a ukončoval peckou „na kolena“.

mezitím jsem opět potkal viktora, tentokráte i s mílou a markétkou … vrhli jsme se na další kapelu – děda mládek illegal band. ti mě jako vždy nezklamali, báječná show, člověk si u toho zazpíval z plných plic!

po tomhle jsme se s vikim odebrali domu – já toho mám za ten prodloužený víkend ( prodloužený dokonce od čtrvtka do pondělí ) plné kecky a viki se zítra chystá na pražský majáles. na špejcharu jsme na semaforu doslova ukecali autobusáka, aby nás pustil do busu, který nás dovezl z letné až domu. why not?