Inferno reloaded

tak se právě chystám do postele. vstával jsem před 37 hodinami za tu dobu jsem byl v limbu asi hodinu … to je solidní výsledek 

dnes jsem zažil asi nejdelší noc v životě. nejdříve „společenská akce“, která se nečekaně protáhla do půlnoci, a poté hurá do práce. čekal nás nelehký úkol – během 6 hodin kompletně přeinstalovat primární mail server a rozchodit všechny služby.

už od začátku bylo jasné, že to nepůjde tak snadno. nejdříve odmítla fungovat gentoo instalačka na naší grafické kartě, takže jsme ji museli vyměnit. poté jsme se z textové konzole pustili do instalace gentoo. vše proběhlo hladce, až na první boot. chyba v konfiguraci grub. chybu jsme opravili a hurá do systému.

v tu chvíli jsme ale nevědeli, že ta nejhorší část nás teprve čeká. emerge mysql – freeze. emerge gcc – freeze. stroj během chvíle automaticky zatuhnul. po 3 hodinách úmorného mlácení hlavou do stolu jsme zjistili, že jsme do /etc/make.conf zapomněli z původní zálohy zkopírovat jeden řádek – no nerozbili byste si hubu? 

když už se konečně povedlo rozchodit většinu mailových služeb, zjistili jsme, že nejede amavis transport a smtp. další hodina mlácení hlavou do stolu, zavírající se oči, litr a půl zeleného čaje, kafe a kola. nic. nakonec se podařilo problém lousknout za pomoci geniálního internetového howto – autorovi tímto děkuji, ač si to asi nikdy nepřečte.

cesta domů z olšanky byla legrační. jeli jsme s karlem autem a smáli se jak tupci. 24 hodin na nohou, utahaní jak psi, ale s dobrým pocitem, že vše jede. nejelo po příjezdu domů jsem zjistil, že jsme zapomněli nastavit autospouštění některých služeb po rebootu systému. další sebefackování a hurá do postele … asi na hodinu. rodinná seance 

tak jsem po dlouhé době dnes dostal podivný nápad sáhnout do skříně a vytáhnout zaprášená CD. naposledy jsem je poslouchal na táborech před X lety a nic moc mi to neříkalo, tehdá to bylo prostě IN.

dnes jsem se k nim z nějakého mně ne zcela známého důvodu vrátil. hudební „fajnšmekři“ již podle názvu usoudí, že se jedná o CD limp bizkit. právě „sjíždím“ n2 gether now. vzpomínám si, jak jsme leželi s tschufem ve stanu a ze značně „old school“ beden poslouchali tuhle skladbu vaříc se ve třicetistupňových vedrech … kde jen je těmhle teplotám konec? čtyři měsíce v kuse, furt prosinec!

musím říct, že po těch letech a s mými miláčky sennheisery mám z téhle muziky mnohem lepší požitek.

tak jsem se dnes vrátil z bratislavy, kam jsem odjel ve čtvrtek odpoledne. jeli jsme s jirkou a dinem na konferenci. já s jirkou jakožto organizátoři, dino jakožto třetí do počtu – o to větší legrace byla, ale hezky postupně …

ve čtvrtek jsme se sešli a vyrazili na holešovice, odkud nám odjíždělo EC směr bratislava. poté nás čekala čtyřhodinová cesta. na nádraží si nás vyzvedla gábinka a dovezla nás do hotelu, kde jsme se setkali s dalšími – peťom a lulou. měl jsem obrovskou radost, když jsem lulu viděl. opět mě strašně pozitivně naladila. probrali jsme pár technických věcí nad dobrou večeří ve zcela luxusním hotelu, ubytovali se do pokojů ( btw. pokoje tak dvakrát tak veliké, jak je jeden pokoj v paneláku + předsíň + soc.zařízení ) a vyrazili s dinem a lulou posedět. měli jsme moc příjemný večer, ohromně jsme se nasmáli.

druhý den nás čekala konference. probuzení bez problémů i přes krátký spánek, sprcha a hurá do obleku a přednášet. čekali jsme ještě na dalšího člena výpravy, který se nakonec dostavil z plzně do bratislavy, odpřednášel si svých 10 minut a odjel domů. konference proběhla parádně, slovákům se to skutečně povedlo tak, jak jsme si představovali. večer nás čekala akce ve složení češi, maďaři a téměř celý slovenský organizační tým. vyrazili jsme na diskotéku, zahráli si kulečník a kolektivně popili. postupně odpadávali jednotliví členové, až zůstalo jen „zdravé jádro“. hrdě jsem vydržel až do konce, což mělo za následek, že jsem se do postele dostal 4.37 ráno a v 8.00 jsem vstával na poslední část konference. to ale vůbec nevadilo, večer to byl báječný, jen mi celý večer nebylo dobře ( asi u mě ještě doznívá nemoc z minulého týdne ).

cesta vlakem zpátky byla peklo. smál jsem se celé 4 hodiny cesty, takže jsem dojel do prahy a nemohl jsem vstát, jak mě bolelo břicho od smíchu. parádní akce se super lidmi, slováci byli báječní jako na festivale vědy … díky všem zúčastněným.

ps.: víte proč „in the ghetto“? celý víkend jsme ulítávali na elvisovi 

tak jsem včera konečně dokopal hanču k tomu, abychom se podívali na samotáře – ona je nikdy neviděla! ( ano, všichni, kdož se právě chytáte za hlavu, pár takových lidí ještě existuje ) vypadá to, že se jí to líbilo ( aby taky ne )!

po filmu jsme se byli ještě na chvilku projít, vzal jsem jí na své oblíbené místo … měli jsme dlouhý hovor, plný emocí a citů … teď už jsem si opravdu jist, že tenhle člověk mi za to stojí … jen je strašně plachá, doufám, že se mi povede ji trochu uvolnit.

a jinak: „tys nás zapálil!“