Inferno reloaded

právě jsem narazil na wy:llině galerii na výbordelnou fotku – doporučuju se podívat zde …

jinak co je nového u dufů? mám nový browser, přecházím z FF na Operu, a to z jednoho prostého důvodu – ten kurva FF je neskutečně pomalej na mém notesu – 1.4 Celeron M s 256MB paměti ho prostě nestíhá …

dnes a včera jsem byl na soutěžní přehlídce pěveckých sborů – včerejší odpoledne jsem strávil se slečnou herečkou a panem dirigentem – takhle jsme se už dlouho nenasmáli, zvlášť, když jsme do sebe začali rýpat … dnes jsem se opět potkal s panem dirigentem, ale většinu času jsem strávil s kvartetem pospíšilky – káťa – monča – lucka ( poslední dvě jmenované jsem už dloooouho neviděl, takže jsem rád, že jsem je mohl potkat alespoň tady ) … toť pro teď vše, možná se ještě ozvu, plánuju dnes haluzit s garfem …

a jinak – don’t worry, be happy

tak mám za sebou další den doma … v pátek jsem na soustředění padl nachlazením a dodneška se z toho tak nějak vzpamatovávám.

dneska jsem měl zvláštní den. seděl jsem doma a marně se snažil odněkud stáhnout jedno cd, které jsem slyšel, když jsem s petrem jel haluzit na autě. je to cd absolutně strašné, muzika, kterou jsem si kdysi dávno říkal, že nikdy nebudu poslouchat – a přeci to do sebe dneska hustím celý den. přesto však počítám, že je to jenom dočasná halucinace. brooklyn bounce – x-pect the un-x-pected … to vám povím, to je nářez )) možná že mi to vyhovuje jen proto, že sedím u velkého počítače, kde máme 4.1 cambridge soundworks s wooferem, takže se to má o co opřít.

a co jinak? dneska jsem měl 30 minutový hovor s naším možná potenciálním zákazníkem. zastupuje jednu velkou firmu zabývající se pozemními stavbami a nabídli cenu, z jaké se mi zatočila hlava, takže bychom do toho rádi šli. jsme ve výběrovém řízení, naproti ještě jedné firmě – tohle prostě musíme dát – konečně bych možná mohl dát klukům před vánocema větší finanční obnosy. doufám v to … z výletu do brna asi nic nebude, je to moc v tom shonu, který teď je – navíc je hodně práce, přicházejí vánoce a firmy mají větší tendenci rozhazovat peníze – proč je nesbírat!

osobní život nějak moc neřeším, žádný v podstatě není a mě to navýsost vyhovuje. maximálně občas něco podniknu se ségrou, ale to je prostě něco úplně jiného … je mi dobře, ženská člověka jenom vyčerpává – btw. ozvala se lula, což mi udělalo obrovskou radost … doufám, že jí brzy uvidím, je to anděl. ač jí znám chvíli, patří mezi mé „dobré přátele“ … stejně tak i maťo a miša … a sebastian mi psal krásný mail, málem mě rozplakal, kluk jeden ušatá … david mě zval v červenci na science expo ve španělsku, ana taky možná si udělám o prázdninách výlet. hadriane mi psal taktéž úžasný mail …

je mi opět dobře … pominu-li tu strašně vlezlou rýmu ))

tak jsem se před pár hodinami vrátil z týdenního pobytu na slovensku … musím říct, že se vracím s úsměvem na tváři, jaký jsem už dlouho neměl. zažil jsem možná nejhezčí týden v životě, s lidmi, které sem předtím nikdy neviděl … a naneštěstí už možná ani neuvidím. slovenský amavet se o nás staral absolutně úžasné, patří jim velké díky.

sešli jsme se tak jako perfektní celistvá skupina, která poslední noc strávila společně v tom nejlepším smyslu … byli jsme tančit, celou noc, a nad ránem se vrátili zpátky a ještě pokračovali v zábavě na pokojích. a takhle to bylo každý den! španělé, belgičané, slováci a češi ( lépe řečeno jeden čech strávili každou noc ve víru zábavy, ať už v bratislavě či v banské štiavnici. noci plné anglicko-španělsko-francouzských dialogů, noci nad stolním fotbálkem a stojíc u jukeboxu, hromadné zpívání populárních písniček …

na 4 dny jsme opustili blavu a vyrazili do malého důlního městečka banská štiavnica. a to vám povím, tam bylo skutečně krásně. absolutní klid, michal a maťo zorganizovali skvělou poznávací-zábavní hru … chodili jsme po městě, obcházeli památky a u každé měla skupina udělat hromadnou kravící fotku. to byste nevěřili, co z toho nakonec vylezlo 

jednu noc jsme navštívili karaoke bar v blavě … po chvíli jsem se odhodlal jít si zazpívat před hospůdkou plnou lidí … dal jsem si don't cry od guns'n'roses … po chvíli mi na stole stál drink od jakéhosi slováka a další v zástupu za ním se mě chodili ptát, kde jsem vzal takový hlas … bylo to strašně příjemné … nakoplo mě to tak, že jsem pak večer strávil zpíváním karaoke skladeb za potlesku úplně cizích, v pozdějších hodinách dost opilých lidí, kteří si pak se mnou chtěli celý večer povídat o české republice ( to byla chyba – jednu skladbu jsem věnoval slovákům od čechů, čímž jsem se prozradil, že nejsem místní ).

rád bych se vyjádřil k těm všem lidičkám, kteří mi zůstanou na dlouho v paměti … ke každému zvlášť, každý z nich si to zaslouží …

sebastian – leader belgické skupiny, skvělý kluk, jehož angličtina mi vážně sedla … i jako lidé jsme si sedli, na tohohle člověka budu hodně vzpomínat, na prosmáté večery s ním …

ana – leader španělské skupiny, skvělá slečna … a dostal jsem od ní masáž hlavy, na tu nikdy nezapomenu … dodala mi tolik energie jako nic

hadriane, boris a anthoine – belgičané, smíšci, kteří byli perfektními parťáky jak při fotbálku, tak při kulečníku … nasmál jsem se s nimi vel'a 

martin a mišo – páni organizátoři, ze začátku mi úplně neseděli, ale nakonec jsem poznal, že to jsou skvělí schopní lidé – díky vám pánové, bez vás by to nebylo zdaleka tak pěkné!

vaco – profesionální alkoholik, který mě vyzvedával na nádraží, srandista od A do Z a organizačně velmi schopný člověk – už se na tebe těšíme tady v praze vaco!

lenka – jedna skvělá slečna, s níž každé ráno stálo za to, po vstatí z postele totiž měla tak hodinku takové haluze, že se člověk popadal smíchy za břicho … a leni: „You and me we're meant to be, Walking free in harmony …“ písnička téhle akce … vzpomínáš? 

verunka – malá ségra své velké ségry, občas nesnesitelná, ale uvnitř strašně fajná slečna, která má velké srdce a má chuť stále hlídat svojí velkou sestřičku

maťo – tak tenhle člověk, na toho nikdy nezapomenu! kamarád do deště, kluk, s nímž každý hovor byl plný zábavy a pochopení … jeden z těch, s nímž poslední obětí trvalo snad celou věčnost! díky ti za vše maťo, vzpomínáš – stačilo se na sebe podívat a věděli jsme vše … si tu vítán, ukaž se

michal – další skvělá tvář schovávající se za brýlemi … usměvavý inteligentní kluk, asi přijede na JI do čech, už teď se na něj těším – a prý, že nepiješ a že JO!

kaťa – další jedinečná slečna, stále se usmívající … děkuji ti za ten večer v cyber café společně s michalem a lenkou … děkuji za dnešní loučení …

lula – to nejlepší na konec … lula … tak tohle stvoření ve mě způsobilo to, co nikdo za posledních 6 měsíců … 19-ti letá slečna, človíček, se kterým jsem v objetí strávil dvě noci v jedné posteli, a přitom se mezi námi nic nestalo, protože se stát prostě nemělo! a já jsem za to rád, moc rád … lula, ďakujem ti za všechno! díky ti za ti cesty v autobuse, díky ti za společné večery v nočních podnicích, za společně strávené noci v jedné posteli. jsi jedinečná žena, doufám, že najdeš někoho, kdo vedle tebe bude stát a držet tě za ruku tak, jak ty to potřebuješ, děkuji za ten jeden polibek, který jsme si vyměnili … nic víc, nic míň. v tomhle je krása, dokázala si mě rozesmát, rozesmutnět, donutit přemýšlet … a tak to má být … dala si mi toho spoustu, ač o tom vůbec nevíš … díky … jo a: „You and me we're meant to be, Walking free in harmony …“

tohle je asi nejdelší blogpost v životě … ale tihle lidé si ho zaslouží, díky vám všem kamarádi moji … věřte nebo ne, při psaní téhle věty pláču … mám vás rád, moc rád! doufám, že se brzy uvidíme …

chtěl jsem napsat něco strašně chytrýho, ale asi z toho zase nic nebude celý den jsem seděl za compem, protože jsem dodělával potřebné věci pro můj „bratislava trip“ … jsem na to docela zvědav.

večer jsem chtěl jít fotit do města, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme si dali s georgem meeting na radnici, abychom dohodli věci okolo naší slovenské prezentace. po cestě domu jsem udělal dvě fotky na sídlišti ze stativu, čímž jsem si opět udělal radost

další cool den … btw. dnes ráno jsem se probudil a měl jsem tu zprávu od marcela – konečně pochopil, co znamená gympl.com masáž budiž mu to přáno.

reedition: … a celý den jsem do sebe sypal krausberry …

včera večer jsme chtěli vyrazit původně v komorním složení já, evička, dino a 4 osůbka na koncert krausberry … což o to, vyrazili jsme, ale nakonec se to zvrhlo v megaakci se skvělýma lidma při super muzice.

při vstupu do malostranské besedy jsem začal spatřovat známé tváře našeho drahého ústavu … óňa, kudrlinka, maruška atp. k naší původně malé skupince jsme připojili ješte polonasranou sestřičku, kachnu a další lidičky … muzika byla úžasná a ač to nevypadalo, bavil jsem se skvěle … jakoby někdo neznal postavičku tiše sedící, obklopenou usedlým dýmem s ( bohužel ) lahvovou plzní byly ovšem i pecky, které mě zvedly ze židle – třeba moje oblíbená, ta, na kterou jsem se těšil nejvíc – Do nebe.

po dlouhé době musím říct, že posledních pár dní se nese ve smyslu skvělé nálady smísené s trochou pracovní euforie a nadšení z nových projektů …

dnes jsme byli s péťou vinšem nahoře na petříně podívat se ve vavřinci … bylo to tam strašně úžasné, vyzkoušeli jsme si varhany … no prostě nádhera. pak sem se byl projít sám po večerní praze … malá strana, karlův most, no prostě nádhera. nakonec jsme zašli s dinem k marolovi, což dovršilo skvělé odpoledne.

povedlo se mi za posledních pár dní se dostat do absolutní pohody, kterou jen tak něco neoblomí. po debatě s liborem minulý týden o chování lidí jsem pochopil, že se mě to vlastně nemusí dotýkat tak jak dotýkalo. takže díky ti liborku. díky i tobě dino, soda od tebe je strašně motivující, pruď dál, třeba se časem opravdu některé věci obrátí

mám skvělou náladu, kolem sebe skvělé lidičky, práce jde od ruky, nová zadání přicházejí a příští pondělí mě čeká cesta do bratislavy enjoy coca-cola!