Inferno reloaded

Na úvod by bylo dobré představit, kým by vlastně měla být Asociace dodavatelů internetových řešení dle slov na jejich webu:

„Asociace dodavatelů internetových řešení Asociace.BIZ vznikla z potřeby sdružit renomované internetové agentury do profesní asociace, která by chránila a prosazovala jejich zájmy. Posláním asociace je rovněž kultivace trhu a podnikatelské etiky, spoluvytváření technických standardů, vzdělávání a v neposlední řadě charitativní činnost. Kromě řady publikací, seminářů a konferencí je nejvýznamnějším projektem asociace každoroční soutěž o nejefektivnější internetová řešení Internet Effectiveness Awards.“

Pokud si všimnete, v tomto textu se mimo jiné hovoří o podnikatelské etice a obsahuje i řadu dalších krásně znějících slov. Pokud se ale podíváte na výsledek poslední valné hromady Asociace.BIZ, zjistíte, že „je něco shnilého ve státě českém“. Pokud si dáte tu práci a projdete stanovy, narazíte v podmínkách členství, konkrétně v bodu 8. těchto stanov na následující text:

Je zajímavé, jak se tedy může stát, že Asociace.BIZ přijme mezi své řádné členy společnost, která byla dle výpisu z Justice.cz zapsána do OR 16. 12. 2011? Při pohledu do OR zjistíte, že předseda Asociace.BIZ Michal Kříž je současně i předsedou představenstva dané společnosti. Došlo snad na poslední valné hromadě ke změně stanov?

Disclaimer: Někteří z členů Asociace.BIZ jsou i velmi váženými klienty Flevea. Tento článek není namířen proti kterémukoliv z členských subjektů, nýbrž proti existenci a chování instituce Asociace.BIZ jako takové.

Disclaimer: V současné chvíli mám účty u následujících bank: Raiffeisenbank (vč. firemního), Komerční banka (historicky), FIO (2. firemní účet), mBank (vč. živnostenského), Airbank, ZUNO, Equa bank, konto u ING a minulý rok jsem rušil účet u ČSOB. Možná se budete ptát, proč jsem se nerozhodl pro některou z „běžných“ bank, jakými jsou Česká Spořitelna, ČSOB, KB nebo GE Money Bank. Důvod je jednoduchý – jsou to přesně ty finanční instituce, které odmítám podpořit jedinou korunou. Na druhou stranu, jejich výhoda je neodiskutovatelná – množství poboček a bankomatů je neporovnatelné s „low-cost“ bankami.

Minulý rok se v ČR roztrhl pytel s novými bankovními institucemi. Na bankovní trh vstoupilo množství menších či větších hráčů, ať už je řeč o Air Bank spadající pod skupinu PPF, Equa bank (původní Banco Popolare) nebo ZUNO patřící pod Raiffeisen Group.

Vzhledem k dlouhodobým problémům se službami Raiffeisenbank, pod kterou jsem nechtěně spadnul jako mnoho let spokojený klient eBanky, jsem se začal poohlížet po tom, kam přesunout své peníze. Před svátky jsem se rozhodl, že založím účet u každé z těchto „malých“ bank a vyzkouším si, jak mi budou sedět jejich služby. Pro účel tohoto článku jsem se kvůli „férovosti“ srovnání rozhodl pro menší rozbor těchto 5 institucí (abecedně): Air Bank, Equa bank, FIO, mBank a ZUNO.

Air Bank

O Air Bank jsem se začal zajímat už v době, kdy se objevily první zprávy o tom, že skupina PPF chystá vlastní „low-cost“ banku. V té době se ve finančních kruzích začaly objevovat i první informace o plánované ZUNO bance a spustil se boj o to, který z brandů nabídne své služby dříve. Air Bank si oproti ZUNO dala trochu na čas, ale každá další zpráva na jejich blogu slibovala lepší a lepší zážitek z každodenního využívání jejich bankovních služeb. Jakmile se objevila možnost založit si účet online, pustil jsem se do toho. Registrace účtu u Air Bank je velmi jednoduchá záležitost, oproti ostatním bankám ovšem potěšili mou fatální lenost. Od chvíle první registrace na webu až po aktivaci účtu jsem nemusel zvednout pozadí z tepla domova. Stačí vyfotit nebo naskenovat dva doklady totožnosti, skrze kontaktní formulář v omezeném bankovnictví nahrát sken či PDF vašeho současného výpisu z účtu a je hotovo. Účet byl založen asi za 3 dny, ke zpoždění došlo pouze proto, že jsem jim poslal smlouvu o založení BÚ u eBanky, která již bohužel oficiálně neexistuje. Jediný problém jsem zaznamenal s doručováním platební karty, což bohužel není problémem Air Bank, ale nechopností České Pošty, kterou AB využívá pro zasílání platebních karet. Na podruhé vše proběhlo v pořádku.

První kontakt s internetovým bankovnictvím byl ovšem lehce nepříjemným překvapením. Na první „dotek“ jsem cítil naprostou dezorientaci, položky, na které jsem byl zvyklý z ostatních IB se jmenovaly jinak, vše sice ukryté pod vcelku příjemným rozhraním, ale… Asi jsem čekal více. Oproti tomu první návštěva Air Bank bankomatu byla naprosto fantastický zážitek. Chcete si vybrat 1.700,– Kč v konkrétních nominálech? Není problém. Na dotykové obrazovce bankomatu si zvolité vámi požadované nominály a bankomat vám je během několika málo vteřin vydá. Thumbs up!

Co se týče poboček, Air Bank v tuto chvíli najdete na 12 místech v ČR (z toho 5 v Praze). Co se týče Prahy, je trochu nešťastné, že pro západní a jihozápadní části Prahy je nejbližší pobočkou Vodičkova.

Zajímavé parametry banky:

• silné zázemí finanční skupiny PPF
• hotovostní vklady jsou řešeny skrze bankomaty na pobočkách
• běžný účet založíte a aktivujete bez nutnosti zvednout se od stolu
• jako platební karty využívají embosované MasterCard, možnost získat až 2 zdarma k vašemu tarifu

Ceník služeb (nejlevnější tarif) v CZK:

• vedení účtu: 0,–
• příchozí platba: 0,–
• odchozí platba: 5,–
• výběr z bankomatu AB: 0,–
• výběr z bankomatů ostatních bank a EU: 25,–
• výběr z bankomatů ostatních bank mimo EU: 200,–
• příchozí/odchozí zahraniční platba: 200,–

Equa bank

Equa bank se pro mě stala naprosto největším překvapením celého tohoto „průzkumu“. Vše to začalo tím, když jsem se 23. prosince vydal jako tradičně navštívit Kampu a poslechnout si Rybovu Českou mši vánoční. V taxíku jsem se nudil a řekl jsem si, že jsem zapomněl na založení účtu u Equa bank, jak jsem měl v plánu. Na chytrém telefonu jsem tedy otevřel jejich web a během cca 5 minut měl založený účet. Tohle je to, co dělá dojem, věřte mi. Už v tuto chvíli vidím ty komentáře na téma „kolik šílenců si bude zakládat účet z mobilu?“. O to přeci nejde. Jejich web, i přesto, že nemají samostatnou mobilní verzi, je natolik kvalitně zpracovaný, že si dokážete založit účet i na mobilu. Kdo z vás to má? Potěšili mě tím, první kontakt s bankou byl perfektní.

Ještě zajímavější ovšem bylo, když mi v cca 17:00 ten samý den zazvonil telefon a volal mi člověk z banky, aby se mnou dohodl termín doručení smlouvy kurýrní službou. Dohodli jsme se tedy na 27. prosince v 11:00 na zcela jiné adrese, než bylo uvedeno v žádosti. „Není problém. Pokud budete mít zájem, pošleme vám kurýra s chytrým telefonem, který může na místě naskenovat váš OP a skrze naši aplikaci odeslat na centrálu, aktivace účtu by pak proběhla ještě v ten samý den.“ Takhle se to dělá přátelé!

Jak jsem psal již v úvodním odstavci o EB, internetové bankovnictví je provedeno skvěle. Jednoduché, přehledné… Snad jediný „UX fail“ najdete při autorizaci platby. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jsou zobrazované modré boxy tlačítky nebo ne. Bohužel, některé ano, některé ne.

V podstatě jediná věc, jakou mohu vytknout Equa bank je jejich způsob zpoplatnění účtu. Vedení BÚ je zdarma pouze za předpokladu, že máte na účtu měsíční obrat nad 15.000,– Kč. V opačném případě je vedení zpoplatněno částkou 99,– Kč / měsíc.

Pokud byste chtěli navštívit pobočku Equa bank, po ČR jich najdete 13 (z toho 4 v Praze).

Zajímavé parametry banky:

• původně Banco Popolare
• velmi kvalitně zpracované internetové bankovnictví (osobní thumbs upspolečnosti Refresh)
• jako platební karty využívají Maestro Chip nebo embosované MasterCard, neembosovaná je zdarma, embosovaná za 99,– Kč při vydání

Ceník služeb (nejlevnější tarif) v CZK:

• vedení účtu: 0,– (při měsíčním obratu nad 15.000,–, v opačném případě 99,–)
• příchozí platba: 0,–
• odchozí platba: 0,–
• výběr z bankomatů v ČR a po celém světe: 9,–
• příchozí zahraniční platba: 99,–
• odchozí zahraniční platba: 199,–

Fio banka

Fio banka patří společně s mBank ke „stálicím“ českého „low-cost“ bankovního trhu. Sám využívám Fio pouze jako druhý firemní účet, tzn. nemám až tak veliké zkušenosti s BÚ, ale vzhledem k podmínkám obou typů účtů nepředpokládám, že by se jednalo o zásadní rozdíl. Hned na úvod – pro mě osobně je na Fio nejzajímavější to, že platby ze Slovenska nejsou počítány mezi „zahraniční“ a jsou tedy zdarma. Obecně mám trochu problém s tím, že ceník služeb Fio je několikastránkový dokument, ze kterého se bez bližšího zkoumání nic pořádného o ceně používání vašeho běžného účtu nedozvíte.

Pokud se podíváme na postup zakládání účtu, je velmi podobný jako u ostatních bank. Jediný, avšak zásadní rozdíl je v tom, že Fio nevyužívá kurýrní službu, ale běžnou poštu. Díky tomu se vyplatí osobně navštívit jednu z poboček Fia a podepsat veškeré papíry na místě. Co musím rozhodně pochválit je, že celý proces založení účtu je na pobočce velmi rychlý, nezabere vám déle než 5–10 minut.

V oblasti internetového bankovnictví je Fio opravdu „pankáč“ české bankovní scény. Po prvním přihlášení k IB jsem chvíli přemýšlel, jestli je to umělecký záměr, špatný vtip nebo pořádná recese. Po tom, co se v App Store objevila aplikace Fia pro mobilní IB jsem pochopil, že je to vlastnost, ne bug. Fio je banka s nejošklivější korporátní identitou v ČR, očividně jim to nevadí a rozhodli se investovat peníze jinam. Tímto si u mě Fio zavírá cestu k pravidelnějšímu používání. Na podobný visual-porn jsem i já moc velký estét, a to mi ponožky v Crocsech nepřijdou jako zas takové zvěrstvo.

Další zajímavostí Fia je, že nevydávají vlastní platební karty. Ty jejich jsou totiž „outsourcovaný“ ze strany ČSOB. Nebuďte tedy překvapeni, až vám dorazí PK s logem ČSOB, opět se jedná o „vlastnost“.

Narozdíl od ostatních bank z tohoto listu, Fio nabízí několik desítek poboček po celé ČR (z toho 8 v Praze).

Zajímavé parametry banky:

• dlouhodobě nejošklivější korporátní identita banky v ČR
• platba v EUR ze Slovenska ZDARMA
• jako platební karty využívají karty vydávané ČSOB, standardně Maestro Chip

Ceník služeb (nejlevnější tarif) v CZK:

• vedení účtu: 0,–
• příchozí platba: 0,–
• odchozí platba: 0,–
• platba v EUR ze Slovenska: 0,–
• výběr z bankomatů Pharro: 0,– (do 10 výběrů, poté 6,–)
• výběr z bankomatů ČSOB v ČR: 6,–
• výběr z bankomatů ostatních bank v ČR: 30,–
• výběr z bankomatů v zahraničí: 0,5% + 80,–
• příchozí a odchozí zahraniční platby: pro laika nečitelné, v ceníku cca 15 variant dle měn, priority atp.

mBank

O mBank by se dalo bez okolků říct, že jí do velké míry vděčíme za to, že dnes nebojujeme s účty u České spořitelny nebo Komerční Banky. Po vzoru její polské matky se jako první rozhodla přivést do ČR koncept „low-cost“ bankovnictví, a provedla to z mého pohledu opravdu ve velkém. Byla to první banka, u které si mohl člověk postěžovat na diskusním fóru, byl to první účet, jehož vedení vás nestál „ani kačku“. Prostě a jednoduše, vše jinak. Za největší omezení mBank považuji absenci hotovostních vkladů – připadá mi velmi nekomfortní používat banku, do které nemohu vložit peníze na pobočce.

Co se týče založení účtu, přiznám se, že už si konkrétní postup opravdu nepamatuji. BÚ u mBank jsem zakládal pár týdnu po jejich vstupu na český trh, ale pokud si dobře pamatuji, je možno BÚ založit opět podpisem smlouvy skrze kurýra, případně na pobočkách či mKioscích. Zajímavé je, že mBank byla také první bankou, která přinesla do ČR koncept tzv. bankovních kiosků, tedy malých pracovišť umístěných například v nákupních centrech, kde jste měli možnost založit si účet, případně si smluvit schůzku s vaším bankéřem.

Podíváme-li se na internetového bankovnictví, zdárně si konkurují s Fio bankou co se týče jejich vizuální podoby. Na druhou stranu, narozdíl od Fio banky si nepřipadáte tolik ztraceni v názvech jednotlivých odkazů a po několika minutách jste schopni provést základní operace se svými účty. Co si budeme povídat, žádná sláva to není, ale pokud si přepnete vzhled vašeho IB z modré do červené, dá se to vcelku bezbolestně používat, pokud nepotřebujete například zadat trvalý příkaz. Když jsem to zkoušel naposledy, strávil jsem nad tím cca 10 minut, jelikož bankovnictví vám sice řekne, že jste udělali chybu v zadání, jen už vám neprozradí kde.

V oblasti platebních karet má mBank také své specifikum, kterým je neuvěřitelně nevkusný vizuál „usměvavého“ delfína na světle modrém pozadí. Abych jim karty pouze nehanil, nabízejí platby u obchodníků v zahraničí v € zdarma – sám jsem posledních několik cest mimo ČR absolvoval právě s onou ošklivou delfíní kartou.

Jakmile se rozhodnete navštívit mBank osobně, můžete tak učinit na jednom z 9 finančních center či na jednom ze 17 mKiosků po celé ČR (z toho 3 finanční centra a 5 mKiosků v Praze).

Zajímavé parametry banky:

• první „low-cost“ banka na českém trhu
• CHYBÍ hotovostní vklady
• jako platební karty využívají embosované VISA Classic, k BÚ je poskytována zdarma

Ceník služeb (nejlevnější tarif) v CZK:

• vedení účtu: 0,–
• příchozí platba: 0,–
• odchozí platba: 0,–
• výběr z bankomatů v ČR: dle objemu plateb u obchodníků od 0,– do 35,–
• výběr z bankomatů v zahraničí: 35,– (do 2.499,99), 0,– (nad 2.500,–)
• příchozí/odchozí zahraniční platba: 0,5 % z částky převodu, min. 220 Kč, max. 840 Kč

ZUNO

Založení BÚ skrze kurýrní službu do druhého dne. Tak by se dala v jednoduchosti představit ZUNO banka, nejmladší člen Raiffeisen Group. Jak jsem psal už u Air Bank, ZUNO bylo oznámeno přibližně ve stejnou dobu, jako právě Air Bank. Pomyslný souboj v rychlosti uvedení banky do provozu ZUNO vyhrálo. Dokonce to byla právě provizorní Air Bank, která veřejně popřála ZUNU hodně štěstí na českém bankovním trhu.

Po prvním přihlášení do internetového bankovnictví jsem se cítil jako v administraci k „bložínku“, případně v zajímavě provedené „onlajnovce“, rozhodně však ne jako v IB. Obecně mám problém s konceptem barevných kostiček, které si ZUNO vybralo jako vizuální podobu, ale v IB mi to vadí víc než kdekoliv jinde. Nevyznám se v tom. Mělo by to být jednoduché, ale jako člověka zvyklý na „standardizovaný“ vzhled internetového bankovnictví s tím mám podobný problém jako s Air Bank. Je to tak zjednodušené, až je to z mého pohledu „oholené“. Pokud se budete IB chvíli pohybovat, možná vás stejně jako mě zarazí funkce AUTOPILOT, která je dle pár komentářů pod článkem na blogu ZUNO očividně k ničemu. :-) Na druhou stranu, abych byl spravedlivý, dospěl jsem k názoru, že pokud budu ZUNO vnímat více jako spořící účet než BÚ, asi mi to bude dávat smysl.

Musím se přiznat, že ZUNO mě ze všech výše popisovaných bank zaujalo nejméně. Vizuální podoba mi přijde „neuctivá“ na to, že se jedná o banku, kostičky potkáte i na vaší platební kartě… a pro mě ZUNO nenabízí nic, nad čím bych řekl „WOW“. Mimo to se jedná o banku se 100% nejdražšími výběry z bankomatů.

Pokud se rozhodnete navštívit ZUNO ZÓNU, můžete tak v současné chvíli učinit na 2 místech v Praze. V ostatních městech ZUNO pobočky momentálně neprovozuje.

Zajímavé parametry banky:

• silné zázemí finanční skupiny Raiffeisen Group
• garance TOP úroků na spořících účtech
• velmi rychlé založení účtu
• jako platební karty využívají embosované VISA, k účtu zdarma

Ceník služeb (nejlevnější tarif) v CZK:

• vedení účtu: 0,–
• příchozí platba: 0,–
• odchozí platba: 0,–
• výběr z bankomatu Raiffeisenbank: 18,–
• výběr z jiného bankomatu v ČR: 38,–
• výběr z bankomatů v zahraničí: 80,–
• příchozí SEPA a zahraniční platby: 0,–

Btw., pokud chcete získat od ZUNO při založení účtu a první platbě kartou 300,– Kč (a přispět 300,– Kč i mě :-)), pošlete mi e-mail na david@smehlik.com, zašlu vám pozvánku. Za každého takto pozvaného člověka poté vy i on získáte od ZUNO 300,– Kč.

Resumé

Po tomto testu mám víceméně jasno. Bohužel, ze spousty důvodů musím stále držet účet u Raiffeisenbank, ale jakmile to půjde, okamžite od nich odcházím. Jakožto primární účet momentálně používám mBank, ale z důvodu absence vkladomatů velmi pravděpodobně přesunu své peníze k Air Bank či Equa bank. U Air Bank se mi líbí především jejich bankomaty/vkladomaty a systém „obálek“ na spořícím účtě (s mimo jiné velmi příjemnou úrokovou sazbou 2,5% ročně), u Equa bank naopak perfektní internetové bankovnictví a celkově velmi koncepční vizuální styl celé banky. Momentálně už čekám pouze na to, která z bank otevře jako první pobočku v blízkosti mého bydliště (Jihozápadní město). Účet u ZUNO po tomto testu asi buď zruším, nebo ho zanechám „spící“, nenašel jsem pro něj využití. A Fio? Pokud potřebujete levný účet pro firmu, nikdo v ČR vám ho nedá za lepších podmínek než Fio banka. Pro osobní účely bych se asi nesmířil s (ne)použitelností jejich bankovnictví.

Bankám se rozhodně nevěnujeme naposledy, očekávejte v dohledné době článek na blogu Fleveo o využívání sociálních kanálů bankami v ČR.

Minulý týden jsem se trochu impulzivně rozhodl, že své drahé polovičce objednám všemi vychvalovanou elektronickou čtečku Kindle. Po krátkém boji s webem Amazonu (taky vám to přijde tak šíleně nepřehledné?!) jsem našel správnou verzi čtečky určenou pro Internation Shipping, vše zaplatil a následujících pár hodin se bavil sledováním zakázky skrze systém UPS. Tady je přepis „cestovního deníku“ objednané čtečky.

středa, 16:40 – objednáno skrze web Amazon.com
středa, 18:36 – zásilka předána UPS ve skladu Amazonu, Lexington, Kentucky
středa, 23:32 – zásilka dorazila na letiště v Louisville, Kentucky
čtvrtek, 00:20 – zásilka prošla celnicí k exportu
čtvrtek, 05:00 – cargo odletělo z Kentucky směr Evropa
čtvrtek, 18:58 – Kindle byl doručen do Kölnu, Německo
pátek, 04:03 – zásilka byla naložena na letadlo v Německu, další stanoviště = Praha Ruzyně
pátek, 05:33 – balík dorazil na importní sklad UPS na Ruzyni, čeká se na schválení Celní správou

Podle původního rozpisu Amazonu měla být zásilka uložena přes víkend na skladě a v pondělí dopoledne doručena kurýrem na námi uvedenou adresu. V tuto chvíli jsem se rozhodl vstoupit UPS do jejich standardního procesu a vyzvednout si balíček přímo na skladě na Ruzyni. Okamžitá reakce telefonního operátora: „Není problém, do 18:00 si ho vyzvedněte přímo u nás.“ V 16:38 v pátek mi velmi milá slečna na UPS předala balíček, který během 36 hodin díky naprosto perfektní službě UPS procestoval téměr 1/2 světa.

Za tohle osobně má u mě Amazon obrovské plus – distribuují zařízení, které stojí při současném kurzu dolaru něco kolem 2.600,– Kč, a to natolik brilantním způsobem, jaký by jim mohl téměř jakýkoliv e-shop závidět.

Malá vsuvka: Rozhodl jsem se, že udělám nicnetušící Maru malou bojovku po bytě. Dorazil jsem domu cca o hodinu dřív a připravil důmyslný systém žlutých lepících štítků, díky kterým následujících několik minut pobíhala po bytě jako splašená. Od dveří do šuplíku nočního stolku, do chlebníku, krabice od reproduktorů, skříně v ložnici a následně do úložného prostoru gauče, kde na ni čekal Kindle i s obalem. Asi ho nečekala :-)

Když jsem zjistil, že Mgr. točí film, rozhodl jsem se, že musím být za každou cenu na premiéře – tohle si přeci člověk nemůže nechat ujít. Děkuji Adamovi za zorganizování pražské after-party, rád bych se podělil o pár svých poznatků.

Když jsem před nějakou dobou osobně potkal Radka Hulána, musel jsem uznat, že způsob projevu lidí v reálném a internetovém světě může být velmi zásadně rozdílný. Přemýšlel jsem tedy, jaký je ve skutečnosti pan Mgr. Po včerejším dlouhém večeru musím konstatovat, že je to ten samý cyp, jakým sám sebe označuje na svém blogu. Paradoxně to ale není pejorativní označení…

Sešli jsme se s celým naším „týmem“ a produkcí cca kolem 18:30 v Bio Oko, kde jsme se měli dohodnout s lidmi ze štábu na průběhu Radovanova večerního pobytu v Praze. Už přede dveřmi jsem poznal Mgr. a měl jsem z něj velmi smíšené pocity. Abychom celému večeru dodali „koule“, rozhodli jsme se, že mu zajistíme v Praze „ochranku“ a podpoříme jeho milionářské manýry objednanou limuzínou, která ho převeze z druhé projekce přímo na after-party do klubu Dejavu v Jakubské. Tady bych se rád pozastavil – mistrovým bodyguardem jsem byl po celý večer já, bylo až překvapivé, kolik lidí se přislo chlapíka v černém obleku, s černými brýlemi a se zelenou hlavou zeptat, zda jsem skutečně Radovanova ochranka. Tak tedy, pánové, nejsem… Byl jsem jí pouze v rámci téhle hurá akce, kterou jsme i my sami dlouho považovali za báječnou recesi. K mému vlastnímu úžasu se recese nekonala…

Film

Samotné zpracování filmu bylo perfektní, myslím, že kluci z DDIY/SVOŠF udělali neuvěřitelný kus práce, za 4 dny se jim podařilo natočit dokument, který naprosto přesně vystihuje život obyčejného cypa z Ostravy, který valí bomby na Stodolní a běhá kolem modelek s kozi. A víte co? Baví ho to. První polovina filmu byla zábavná, úsměvná, chvílemi velmi smutná, ale hlavně – perfektně natočená. Druhá polovina trochu pokulhávala, hlavně zdlouhavou scénou obsahující análně-vaginální kovový nesmysl – být tahle scéna o polovinu kratší, dokument by měl mnohem lepší spád. Přesto dávám palec nahoru, kdybych chtěl kdykoliv točit dokument na jakékoliv téma, tak jedině s nimi.

Mgr. Radovan Kaluža

Osobnost pana Mgr. je reprezentována velkým množstvím skandálů, průšvihů, úsměvných situací a samozřejmě, jeho blogem. Osobně jsem s Radovanem strávil téměř celý večer a větší část after-party, a mohu dodat jenom jedno – je to velmi přátelský, pohodový týpek. Má rád život, baví ho modelki s kozi a je velmi pohostinný, což ostatně potvrdili i kluci ze štábu, který s ním natáčel. Možná není nejbystřejší, Petr Kellner z něj asi nebude, ale je to velmi příjemný člověk. Naše první setkání skončilo u panáků na baru, na které Radovan pozval snad každého, kdo stál v okolí. Smáli jsme se, popili jsme, pokecali jsme. Jednoduše – u mě dobrý. Není zlý, není závistivý… Je to vlastně takový neškodný blázen.

Okoun a podobná zvěrstva

Z celého večera jsem si odnesl hlavně jeden vjem  - VĚTŠINA lidí z diskusního serveru Okoun.cz a podobných „zájmových spolků“, se kterými jsem měl možnost během večera mluvit, je výrazně větší banda retardů, než ti, kterými se ve svých perverzních diskusích zaobírají. Proboha, co je tohle za typ lidí?!

Zajímavé situace z večera

• desítky lidí se rozhodly, že bez fotografie s Radovanem neodejdou
• diskuse se zvrtla v neorganizované kopání do hlavního protagonisty
• Radovan pozval 1/3 baru na panáka natěšený na premiéru dokumentu o sobě
• Twitter se hemžil 2 typy příspěvků –  jedni byli překvapeni, druzí zhnuseni floodem těch prvních
• Radovan nazval Radka Hulána svým „bloggerským taťkou“
• after-party v Dejavu vypadala trochu jako gayparty
• cesta limuzínou byla naprostá gayparty

Synci, za mě dobrej večer. :-)

Další recenzi filmu a akce najdete na blogu u Matouše.

Před dvěma týdny jsem měl tu čest zúčastnit se jako mentor prvního českého IPO48. Byla to pro mě veliká zkušenost a děkuji klukům z organizačního týmu za možnost stát se součástí téhle skvělé akce. Rád bych se s vámi podělil o pohled „bořiče plánů a ideálů“ – mentora.

Z pohledu organizace dávám týmu v čele s Lukášem Hudečkem a Michalem Špačkem palec nahoru. V průběhu IPO48 nedošlo k žádným větším technickým ani organizačním problémům, akce nesla v poklidném duchu a historická budova CEVRO institutu dokreslila pozitivní dojem z celé akce. Jediné, co bych dokázal klukům vytknout, je ne zcela dostatečná informovanost poroty a mentorů před začátkem akce, ale věřím, že jakékoliv další IPO48, pokud proběhne, bude pravděpodobně bez chyby.

Co se týče samotných projektů, narážel jsem na debaty o tom, co že se to proboha hlásilo za lidi a za projekty, názory na „čecháčkovský přístup“ k práci atp. Většina lidí, kteří psali podobně laděné články, nemá ani v nejmenším představu o tom, o čem mluví. Z mého pohledu se na IPO48 objevilo obrovské množství velmi kvalitních nápadů, projekty, které by s jistou mírou vedení a nasměrováním mohly být velmi úspěšné. Samozřejmě, byli tam i tací, kteří přišli s nápadem, nad kterým se sami nezamysleli do „detailů“, ale takových byla z mého pohledu menšina. Jsem přesvědčen o tom, že jsou češi velmi dobrými idea makery v oblasti „start-upů“, jen tu není prozatím dostatečně kvalitní „inkubátor“, který by s podobnými ideami dokázal pracovat a rozvíjet je. Co je pro mě důležité, IPO48 je podle mě přesně takovým „inkubátorem“, jen musí samo o sobě přežít vlastní start.

Jako mentor jsem se snažil ke všem projektům přistupovat tak, jako bych jich měl být přímým účastníkem, ač jsem měl samozřejmě své favority, ale o tom možná jindy. Bylo zajímavé sledovat, jak jednotlivé týmy v průběhu 48 hodin často několikrát přeformovaly původní myšlenku svého projektu, zahodily dosavadní práci a začaly znova. Tohle osobně považuji za nejdůležitější krok u každého start-upu – pokud zjistíte, že váš stávající model nedává smysl, začněte znovu. Není nic horšího, než ohýbat nefunkční model do jakžtakž funkční podoby.

Vzpomínám si na několik situací, které jsem na IPO48 sledoval. Představte si, že celou noc vyvíjíte, programujete ve 4 lidech jak o život, abyste připravili funkční prototyp k diskutování s mentory. První slova, které po 12h programování uslyšíte, jsou „Tak tohle můžete zahodit,“ případně „Tohle už někdo dávno vymyslel.“ Ledová sprcha, vztek, nervozita. Pak se ale zamyslíte a zjistíte, že ti parchanti mají možná pravdu… Pro mě osobně bylo asi nejtěžší zkušeností dokázat někomu po opravdu vysilujících X hodinách práce sdělit, že to bylo naprosto k ničemu – pevně doufám, že to dané projekty někam posunulo, nesnášet mě můžou jak chtějí :-)

Co se týče finálního hodnocení poroty, osobně s ní nesouhlasím, podle mě se objevily i zajímavější projekty. Na druhou stranu, budu-li se na to dívat z pohledu investora, mají výherní projekty asi nejjasnější monetizaci. U spousty dalších projektů by se monetizační model musel „hledat“ až nad vytvořenou uživatelskou základnou.

Celkově si myslím, že IPO48 bylo jednou z nejlepších akcí, které v čechách proběhly v posledním roce až dvou. Přeji organizačnímu týmu, aby se mu podařilo uspořádat další a další podobné eventy – ten náš český internetový rybníček je potřebuje!

PS.: Mé fotky z akce najdete na našem firemním Flickru.

Před cca týdnem jsem se lehce impulzivně rozhodl pořídit si jakožto mobilní zařízení iPad. Přiznám se, že jsou za to tak trochu zodpovědni @synopsi a Peťo Hodák z Candoo, za kterými jsem vyrazil na „polopracovní“ meeting do Bratislavy. Kluci si v den mého příjezdu přivezli z českého Datartu iPad WI-FI 3G 16GB. Chvíli jsem nad tím zařízením seděl a zjistil jsem, že jestli mi něco chybí k efektivitě práce, je to právě iPad. Rád bych se s vámi podělil o to, proč to tak je, a vyvrátil mýty o tom, jaké zařízení „nutně potřebujete“.

Dlouho jsem hledal zařízení, které by mi umožnilo plnou mobilitu mimo kancelář. Denně díky své práci strávím i několik hodin v kavárnách, restauracích, dopravních prostředcích, na konferencích atp. Před několika měsíci jsem si pořídil Macbook Pro (viz můj článek) jako mobilní/pevnou pracovní stanici. Problémem Macbooku je samozřejmě jeho váha – není příjemné s sebou několik hodin tahat po městě relativně těžký hliníkový notebook. Jakožto smartphone používám Nexus One (viz. můj článek), který mi stačí na běžné čtení e-mailů, ale psát na něm delší texty, zobrazovat web v plném rozlišení apod., to prostě nelze. Dalším problémem je, že telefon mám převážně kvůli mobilitě komunikace, tzn. ve chvíli, kdy člověk sedí 5h na konferenci, si odpoledne už nezavolá kvůli vybité baterii. Mým požadavkem tedy bylo sehnat zařízení, které je lehké, má dlouhou výdrž baterie, 3G slot (ano, můj telefon sice umí sdílení internetu skrze Wi-FI a BT, ale proč vybíjet 2 zařízení?!), a nakonec – pohodlně se na něm píše. Díval jsem se po různých řešeních s Androidem (např. skvělý Samsung Galaxy Tab), ale… asi jsem čím dál tím menší geek. Jsem příznivcem naprosté jednoduchosti, Android je sice fajn, ale je to „geekovina“. Do netbooku jsem nechtěl jít hned z několika důvodů, tím hlavním je, že je to pořád jen další notebook, ač menší. Nechci, děkuji, jeden mám.

No a od těchto úvah se poměrně jednoduše dostávám k jádru věci – na základě uvedených parametrů jsem si pořídil iPad WI-FI 3G 16GB. Tady jsou některé mé poznatky:

Velikost paměti

Pro mě osobně je 16GB verze naprosto dostačující. Na iPadu s sebou nenosím hudbu, pro případné cestování stačí na celou jednu řadu seriálu. Jakožto data storage používám Dropbox, tzn. veškerá důležitá data ukládám online.

3G verze

Rozhodoval jsem se mezi čistou Wi-Fi verzí, a tou s 3G modulem. Nakonec jsem se rozhodl pro 3G, a to především proto, že ne všude člověk narazí na hotspot. Dalším důvodem je snaha o maximalizaci výdrže baterky v mobilu.

Chybějící HW klávesnice

Tohle byl jeden ze základních bodů, nad kterými jsem uvažoval. Řešení jsem objevil úplnou náhodou a 100% mi vyhovuje: V iStyle jsem pořídil kožené pouzdro Artwizz SeeJacket®, které iPad chrání, dodává mu jistou eleganci, a hlavně – funguje jakožto dvoupolohový stojánek. Mohu si tedy iPad „postavit“ na stůl do polohy pro sledování, či pro psaní. V poloze pro psaní se tak z dotykové klávesnice na iPadu stává velmi pohodlné zařízení pro sepsání 20 řádkového e-mailu.

Software z iTunes store

Prozatím jsem vyřešil všechny potřeby, které jsem od takového zařízení očekával. iTunes je plný více či méně kvalitních kusů SW, tzn. chce to chvíli vybírat, ale jsem přesvědčen o tom, že tam lze najít téměř cokoliv :-)

Tolik tedy k mému vztahu k iPadu. Nyní zpět k podstatě článku – pro koho je tedy iPad vhodný? Především pro ty, kteří potřebují aktivně komunikovat. Mailová aplikace v iPadu je naprosto skvělá, jednoduchá a intuitivní. Potřebujete-li na cestách odpovídat na e-maily, neexistuje jednodušší a „lehčí“ způsob. Je určen pro ty, kteří rádi čtou, ať už se jedná o odborná média či knihy. Díky iPadu jsem začal znovu číst servery jako Mashable, TechCrunch atp. Zásluhu na tom má především bezkonkurenční aplikace Flipboard, která mi servíruje data v podobě novinových článků. Čtení online médií nikdy nebylo příjemnější. Nespornou výhodou je plnohodnotné Safari, které zvládá bez problému AJAX i další, tzn. nejste omezeni mobilní verzí stránek.

iPad je ideálním nástrojem pro člověka, jako jsem já – takový, který hodně cestuje, potřebuje být neustále online, psát, číst, kontrolovat Basecamp, komunikovat, sedět na Twitteru a občas se zabavit. Je ideální pro sběr informací, které bych měl obsáhnout v rámci vlastního zaměstnaní, tzn. pro takové to běžné „udržení se in“. Velmi šikovný může být iPad i pro fotografy, způsob prezentace fotografií na iPadu je sama o sobě velmi příjemná – poměrně velký displej bohatě dostačuje pro přehlednou ukázku portfolia.

Momentálně je pro mě jedinou „překážkou“ absence Flashe. Ač z této technologie nejsem ani trochu nadšen, občas pro klienty tvoříme Facebookové aplikace ve Flashi – takouto prezentaci pak řeším skrze VNC, prozatím nativní port Flashe neexistuje… a vlastně asi i doufám, že existovat nebude, jelikož se podle mě jedná o již mnoho let publikovanou BETA verzi. :-)

Toť asi vše, zbytek představy si musíte vytvořit sami :-)

PS: Opačný pohled na věc si můžete přečíst u Radka Hulána

Na konferenci Wikinomics Forum, která se uskuteční již tuto sobotu, vystoupí mimo jiné i ekonom Tomáš Sedláček. Hlavní makroekonomický stratég ČSOB a bývalý poradce prezidenta Václava Havla se ujme hlavní přednášky konference.

Tomáš Sedláček je znám svým moderním a přístupným pojetím ekonomie. Své názory publikuje na svém blogu na Aktuálně.cz. V současné době přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií na FSV UK, hostuje i na dalších univerzitách.

Wikinomics Forum se bude věnovat využívání principů otevřenosti, sdílení znalostí, globálnímu jednání a spolupráci na projektech či v rámci organizací. Mottem akce je: „Masová spolupráce mění vše.“ Ojedinělý koncept spojuje na jednom místě a v jeden den dvě konference: Wikinomics Forum a Wikinomii. Vstup na konferenci je zdarma, resp. výměnou za spolupráci s organizátory. Více informací naleznete na www.wikinomie.cz.

Datum a místo konání:

4. prosince 2010 (sobota)
Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Náměstí Jana Palacha 1/2, Praha 1
FF UK stojí v blízkosti stanice metra Staroměstská (linka A) a zastávky tramvaje č. 17 a 18.

Když jsem byl malý kluk, dostal jsem jako svůj první počítač stařičký Sinclair ZX Spectrum. Byl to vskutku geniální stroj, jen to neustálé ladění hlavy mono kazeťáku se pomalu stalo obtěžujícím. Oproti dnešním dětem mám jednu velkou výhodu – u nás na škole probíhal počítačový kroužek, do kterého jsem se s nadšením přihlásil. Naučili nás pracovat s DOSem, instalovat a ovládat Windows, posílat maily, hledat na webu… To jsou věci, které se dnes bohužel ve školách neučí.

Když jsem dostal od rodičů své první PC (486ka), nainstaloval jsem si na něj Windows 98 SE (předtím jsem byl zvyklý pracovat s Windows 3.11 nebo Windows 95) a začal se s nimi seznamovat. Ten systém jsem upřímně nesnášel, známá „blue screen of death“ byla mou noční můrou… Prošel jsem si vlastně celou vývojou větví operačních systémů Windows, později jsem měl 2000, XPčka a nakonec Windows 7. Během té doby jsem chvílemi provozoval i všelijaké roztodivné Linuxové distribuce, od kompilovaného Gentoo, přes Debian GNU/Linux až k Ubuntu. Věřte mi, od té doby nesnáším Linux na pracovních stanicích – je to ten nejhloupější operační systém na desktop, jaký se dá provozovat, a lidé, kteří tvrdí něco jiného, jsou podle mě šílenci. Na serverech na něj samozřejmě nedáme dopustit, nic jiného neprovozujeme (ač se chystáme na jeden Windows Server 2008).

Poslední operační systém z této kategorie, který jsem si pořizoval, byly Windows 7. Je to jeden z nejlepších kusů softwaru, jaký jsem kdy viděl. Microsoft udělal za poslední léta obrovský krok a vypustil do světa jeden z nejlepších operačních systémů v historii počítačů. Od určité chvíle (základní nabytí rozumu) jsem přestal kolem sebe prskat a nadávat na Microsoftí technologie a stal se jejich velkým fanouškem – dělají naprosto perfektní enterprise softwarový vývoj. Z předchozího výčtu operačních systémů, které mi prošly rukama, jistě pochopíte, že jsem byl vždycky obrovský hračička, rád jsem zkoušel nové programy, tweakoval operační systém a snažil se z něj „vymlátit“ maximální výkon.

Celá tahle situace se postupem doby výrazně změnila… Do své první „vlastní“ kanceláře jsem si pořídil pevný počítač, nijak extra výkonný (vyjma paměti) a koupil si licenci Windows 7 Ultimate. Zjistil jsem, že ten systém je perfektní, nebylo potřeba na jeho chování nic měnit, stáhnul jsem si své oblíbené aplikace (celkově asi 10, které používám) a pracoval jsem. Bylo to komfortní a pohodlné, naučil jsem se kupovat si software, který mi ulehčuje práci, a všechno šlo jako po másle. V té době jsme pracovali v jedné kanceláři s Robinem, který si do kanceláře pořídil Mac Pro. Čas od času jsem sledoval, jak s Macem pracuje a moc se mi líbilo, jak se systém chová co se týče uživatelského zážitku. Drag & drop dělal přesně to, co jsem očekával, že udělá, metoda „přetáhni cokoliv kamkoliv“ se mi líbila. Jediná věc, kterou jsem nebyl schopen pochopit, je cena řešení od Applu. Jejich hardware je extrémně drahý – na druhou stranu, nic kvalitnějšího jsem v ruce nedržel – perfektní displeje, nenapodobitelně pohodlná klávesnice, jediný skutečný multi-touch trackpad… ať už jde o stránku konstrukční, nebo designovou, Apple je v tomhle o 10 let dál, než konkurence.

O několik měsíců později jsme se s Fleveem přestěhovali do nových kanceláři a čas od času tu s námi sedí i Honza Brašna, který leta letoucí provozuje pouze Mac. Po dlouhé době jsem se opět dostal k možnosti vyzkoušet si ovládání Mac OS X a podařilo se mu mě znovu oslovit. Chvíli jsem váhal, ale řekl jsem si, že je to výzva. Ráno jsem se rozhodl a odpoledne jsem si jel do 24U pro 13-ti palcový Macbook Pro. Ve chvíli, kdy jsem s ním dorazil domu a poprvé ho zapnul, tušil jsem, že u něj asi skutečně zůstanu…

Ovládání celého systému je neuvěřitelně snadné. Existují věci, na které si jako uživatel Windows budete zvykat neuvěřitelně dlouho. Rozhraní má pár much, které jsou v dnešní době nepochopitelné (nefungující maximalizace), ale víceméně mi vyhovuje. Zvyknul jsem si na Exposé, naučil se pracovat se Spotligtem a nastavil Mail.app tak, aby fungoval s mými Google Apps účty. Pak jsem ale narazil na pár problémů, se kterými jsem si nevěděl rady.

Tím nejvážnějším z nich byl výběr kancelářského balíku. Někteří uživatelé Mac OS X používají iWork – samo o sobě se nejedná o špatný balík, problémem je ovšem kompatibilita s Office. Zahodil jsem. Někteří sebevrazi používají (dokonce i na Windows !) OpenOffice.org. Nic horšího jsem nikdy neviděl, je to naprosto nepoužitelný kancelářský software, těžkopádný, ošklivý a neproduktivní. Zahodil jsem. Office 2008 for Mac měly spoustu chyb, tzn. dlouhou dobu jsem používal Google Docs, které plnily přesně to, co jsem od nich potřeboval. Tato situace se naštěstí vyřešila, jsou tu Office 2011 for Mac, naprosto nejlepší kancelářský balík pro Mac ever. Co se týče prohlížečů, trh je v podstatě stejný jako na Windows. Nestáhnete si Internet Explorer (a to je dobře!). :-) S čím jsem se dlouhou dobu nemohl ztotožnit bylo iTunes. Jsem v tomhle asi „stará škola“, byl jsem zvyklý pouštět si muziku z Total Commanderu (který mi mimochodem ani trochu nechybí, kdyby se chtěl někdo ptát) skrze Winamp, nikdy jsem nepracoval s hudební knihovnou atp. Už jsem si zvykl – po tom, co jsem si pořídil iPod, rozhodl jsem se celou knihovnu zkultivovat a od té doby je poslech ještě větším požitkem. :-) Čeho jsem se skutečně bál byla kompatibilita programů, na které jsem byl zvyklý, případně možnost nalezení jejich náhrady. U veškerého software se mi to podařilo, až na jeden – neexistuje alternativa Tag & Rename pro Mac OS X. O softwaru napíšu pravděpodobně samostatný článek, pro inspiraci.

Jaké jsou tedy mé pocity? Přechod nebyl složitý, spíš neobvyklý. Proč jsem to udělal? Komfort. Jsem kancelářská krysa, na pracovních počítači nehraji, domácí nevedu (máme Xbox 360 s Kinectem), tzn. ke své práci potřebuji browser, mailový klient a kancelářský balík. To je vše, cokoliv dalšího je vlastně „navíc“. Od doby, co nemám Windows, se moje pracovní produktivita výrazně zvýšila – přestal jsem se hrabat v operačním systému – oproti tomu je Mac OS X krabička, black-box, který funguje tak, jak očekávám. Na druhou stranu, nedám na Windows dopustit. Jedná se o perfektní operační systém určený široké veřejnosti, Microsoft ho dělá velmi dobře!

Disclaimer: Neberu vám vaše názory, myslete si o Applu nebo Microsoftu co chcete, tohle je pouze můj pohled na věc…

Disclaimer: Věřte nebo ne, rozhodl jsem se napsat své pocity z konference WebExpo 2010, a to i přesto, že se budou mé názory možná velmi lišit od toho, co si přečtete na spoustě blozích po českém internetu. Mám na to jiný pohled, už třeba z toho důvodu, že nejsem vývojář, ale zaměstnavatel vývojářů. Třeba také proto, že mám určité zkušenosti s pořádáním konferencí a snažím se nad tím uvažovat v souvislostech.

Po celou dobu konání konference jsem si dělal zápisky do Evernote, abych náhodou nezapomněl na něco, co bych chtěl ke konferenci říct. Když jsem v sobotu odpoledne otevřel v telefonu Evernotí klient, trochu ve mě zamrazilo. 2 pozitivní poznámky… a zbytek jeden epic-fail za druhým. Spousta lidí se mě na Twitteru a Facebooku ptala, CO se vlastně stalo, že mě konference tak výrazným způsobem zklamala. Jsem přesvědčen o tom, že jsem schopen poměrně dobře zhodnotit, co se Vaškovi a jeho týmu podařilo a co ne – byl jsem prozatím na všech ročnících konference, 2× jako neplatící VIP návštěvník, letos poprvé jako platící. A možná v tom je ten zásadní problém – dokud jsem konferenci viděl z pohledu toho, kdo tam „prostě nějak je“, byl jsem klukům schopen spoustu věcí odpustit. Letos ne – mám vážný problém s tím, že mám dojem, že si ze mě za ty nekřesťanské peníze někdo udělal legraci. Kdybych byl vývojář z PEFu, asi by mě to „pětikilo“ nebolelo a bylo by mi jedno, jestli si počkám na raut nebo ne. Za 4.000,– Kč bez daně mi to jako manažerovi v pořádku nepřijde… Zde je pár mých postřehů:

• Na warm-up party v Bistru Le Marc došlo v půl 12 večer pivo. Organizátoři se snažili dotlačit lidi k tomu, aby se potvrdili v eventu na Facebooku (viz. pěkný článek od Martina). Pokud mám představu o tom, kolik dorazí lidí, měl bych zařídit, aby měli co jíst a pít.
• Ještě než jsem na konferenci dorazil, četl jsem na Twitteru zprávy jako „Obrovská fronta na registraci!“, „Naprosto nezvládnutá organizace!“ apod. Ano, já se nedivím, že vznikla fronta při registraci. Ono je totiž dost podivný nápad umístit registraci do nejmenšího prostoru celé konference a posadit na ni pro 1000 lidí 3–4 hostesky.
• Po příjezdu do areálu byl velký problém zaparkovat. Když už vyberu pro pořádání konference areál v naprosto nevhodné lokalitě, daleko od města a na velmi mizerném dopravním spoji, mělo by být automaticky zajištěno parkování pro účastníky. Na recepci areálu nikdo nevěděl o tom, že se tam nějaká konference koná a odmítali pouštět auta dovnitř.
• Ve chvíli, kdy jsem se začal pídit po tom, kde seženu program, zjistil jsem, že žádný neexistuje. Otevřel jsem tedy prohlížeč v telefonu, abych si na webu WebExpa zobrazil svůj naklikaný program a zjistil tak, co že jsem to jen chtěl vidět. Vzhledem k tomu, že jsem týden předtím použil pro přihlášení Twitterovské OAuth, jal jsem se autorizovat pomocí této metody i z telefonu. Bílá stránka s textem „Account is inactive.“ nebyla úplně tím, co jsem chtěl najít. Tzn. celý můj sestavený program byl k ničemu, polovinu přednášek jsem neviděl proto, že jsem na ně zapomněl, případně je nemohl najít.
• Na páteční oběd byl jasně daný počet strávníků, jak se tedy mohlo stát, že začaly kuchařky lidem místo řízku servírovat skutečně odporně vypadají hrachovou kaši s těstovinami. Znovu připomínám, že plná cena lístku byla od čtyř do pěti tisíc korun bez DPH, přijde vám to pořádku?
• Obecně mám dojem, že s cateringem byl problém po celou dobu akce. Při téhle ceně vstupenky nedovedu pochopit, jak se něco takového podaří. V pátek došlo mléko do kávy asi v 1 odpoledne, na večerní raut (s příplatkem k ceně vstupenky) lidé čekali až 40 minut ve frontě (VIP návštěvníci byli dovnitř dokonce vpuštění jako poslední!) atp. Představte si, že jste jedním z těch chudáků, kteří se kvůli nesmyslnému výběru areálu kdesi mezi liškami na konferenci dopraví autem, večer vyrazí na „párty“ (k tomuto v dalším bodě) a od 22:00 nemají co pít, jelikož došlo nealko. A ano, oni jsou ti, kteří si ten raut navíc zaplatili.
• Asi patřím do opravdu špatné skupiny návštěvníků, ale nepřijde mi normální, aby na after-party po konferenci nehrála muzika, v sále seděly skupinky programátorů a z nudy řešily, jak zoptimalizovat XML parser ve svém frameworku. A věřte nebo ne, já se jim nedivím, ta akce byla už z principu volby místa a prostředí tak ukrutná nuda, že jsem i já vážně uvažoval o tom, že se tam naučím programovat v ROR. Takhle to dopadá, když je organizátorem akce pro 1000 lidí programátor.
• V sobotu byla Biz Hall přesunuta do „Kruháče“. Ok, záměr nechápu, ale asi to nějaký důvod mělo. Co jsem nepochopil bylo ovšem to, že v sále sice vysílala wi-fi síť WebExpo, ale nedalo se na ni připojit – po celý den – a samozřejmě se tím nikdo nezabýval. Proč proboha, copak marketéři a manažeři nepotřebují internet?
• A teď jedna jobovka – jak je možné, že nikdo neřešil ten fakt, že v celé Design Hall nebyly k dispozici zásuvky? Probuďte se sakra! Tohle je naprosto zásadní a markantní rozdíl mezi například Social summitem a touhle podivnou geek-party. I přes to, že se SMS konal v sále kina, organizátoři nechali do KAŽDÉ řady natáhnout několik prodlužovaček, aby si lidé měli kde nabíjet telefony a notebooky. Někdo nad tím totiž přemýšlel a došlo mu, že většina lidí nemá na notebooku výdrž baterie 11 hodin, a že by někteří návštěvníci mohli mít zájem o to si dělat z přednášek elektronické poznámky.
• Každý rok lidé Vaškovi vyčítali nemožnost se scházet, debatovat a networkovat. A víte co? 3 roky je mu to jedno, nakonec to opět dopadlo tak, že lidé stáli před aulou Design Hall v dešti a povídali si tam, protože organizátoři nebyli schopni vyjednat prostory tomuto určené. Proč?
• Co se týče samotných přednášek, jejich úroveň hodnotit nebudu – viděl jsem jich poměrně málo, a ty, co jsem viděl, mě zaujaly. Velké díky patří Vítu Vrbovi z Webnode.com za moc pěknou přednášku v sobotu v Biz Hall. Co jsem ovšem nepochopil bylo to, jak bylo některým přednášejícím špatně rozumět. Například do Developer Hall jsem nakoukl asi 3× a pokaždé jsem odtamtud odešel zhnusen z toho, že v posledních 5 řadách nebylo slyšet nic kromě nesourodého huhlání.
• Nejlepší částí konference se pro mě stalo posezení se Štěpánem a jeho „crew“ u stánku Microsoftu a následne Na Farmě. Bylo tam krásně vidět, že Microsoft má s pořádáním konferencí zkušenosti, jejich stánek (ač byl umístěný na tom v podstatě nejhorším místě z celého konferenčního areálu) byl častým místem pro setkávání lidí, prezentace byly připraveny, u XBOXů si člověk mohl chvíli oddechnout, příjemné hostesky, nechyběl dostatek materiálů atp.
• Takovou malou třešničkou na dortu byly chybějící kodeky na počítači určeném pro prezentace v Design Hall – tam už jsem se začal opravdu smát. :-)
• Ze zvědavosti a pocitem, že „horší už to být nemůže“ jsem se v sobotu večer vydal na rozlučkovou párty v jakési hospodě na kolejích JIH. Malá, ošklivá a zakouřená hospoda s kapacitou přibližně 100 lidí se najednou stala místem pro „pařbu“ tisíce účastníků konference. Kapituloval jsem.

Stručně řečeno, já sám mám z konference téměř 100% negativní pocit, beru to jako jeden z nejhorších vtipů, které jsem za posledních X měsíců viděl/slyšel. Nejhorší je pro mě to vědomí, že jsme se po každém ročníku snažili Vaškovi přinést reporty o tom, co se dá pro příští ročník zlepšit. Sám za sebe jsem přesvědčen, že první ročník byl prozatím nejlepší a každý další je větší a větší průšvih. Obávám se, že pro mě byl jakožto pro platícího návštěvníka poslední…

Doplnění: Zajímavý pohled na WebExpo jsem našel na blogu Michala.

Je tomu cca půl roku, co jsem se po několika dnech rozhodování přiklonil k nákupu mobilního telefonu s Androidem. Pro mě osobně to tehdy byla jedna velká neznámá, vybíral jsem mezi dotykovými Nokiemi, iPhonem (do té doby po měsíci testování můj favorit) a Googlím Nexus One. Vcelku zásadní zkušeností byla pro mě konference Junior Internet, kde jsem měl možnost si s Nexusem chvíli hrát. Reakce dotykového displeje mě uchvátila, prostředí velmi příjemné (na iPhone mi vadil chybějící homescreen), reakce svižná… a příslib Flashe v prohlížeči.

V té době se Nexus v Čechách dal koupit pouze v jediném internetovém obchodě. Odeslal jsem objednávku a jal se pídit po tom, kdy bude můj nový mazel na prodejně. Překvapením pro mě byla informace, že se pro něj mám za 2 hodiny zastavit ve výdejním skladu na Andělu. Bingo! Google Nexus One byl na svou dobu hardwarově velmi nadstandardním telefonem. Jakožto procesor zvolil výrobce 1 GHz Qualcomm QSD 8250 Snapdragon podpořený 512MB paměti. Perfektní AMOLED display s rozlišením 480×800px (3,7 palce) je podle mě jedním z nejlepších displejů, jaké jsem na mobilních telefonech viděl. Samozřejmostí pro tuto třídu telefonů bylo Wi-FI, BT a GPS. Co mě na telefonu postupem doby hodně baví (zvláště kvůli podpoře v některých augmented aplikacích) je digitální kompas…

První věc, která mě velmi překvapila, byla alokovaná paměť. Původní Android 2.1 totiž neuměl využívat plnou kapacitu paměti, ale pouze polovinu. Tento problém byl ovšem vyřešen s upgradem Androidu na verzi 2.2, tzn. v tuto chvíli již telefon disponuje plnými 512MB operační paměti. Tam ovšem můj údiv skončil, zbytek ovládání, nastavení atp. mi přišel naprosto logický, přehledný a bezproblémový. Narazil jsem pouze na jeden problém (a to je bohužel problém Nexusu dodnes), a to je omezená podpora pro ČR. Spousta služeb zde dlouhou dobu nefungovala tak, jako v jiných zemích, Android Market nenabízí možnost stahování placených aplikací, tzn. je nutné tento krok obcházet pomocí alternativních marketů. Toto bohužel není problém Androidu jako takového, ale obchodní politiky Google.

Velkou změnou pro mě osobně byl upgrade Androidu na v2.2 (FroYo). Wi-Fi tethering (sdílení internetu přes Wi-Fi hotspot), podpora Flashe, několikanásobné zrychlení běhu systému, nové funkce fotoaparátu (mimo jiné taktéž luxusní zařízení) a mnoho dalších skvělých změn… Je vidět, že je Android skutečně velmi dobře koncepčně rozvíjeným systémem.

V dnešní době je pro mě Androidí telefon skutečným pracovním nástrojem. Rozhodl jsem se podělit se s vámi o to, jaké aplikace mi zpříjemňují život (výběr):

ASTRO – výtečný souborový správce s množstvím nadstandardních funkcí
Barcode Scanner – program na čtení čárových a QR kódů, vcelku dobrá hračka (na Social Marketers Summitu jsme díky ní vyhráli Nokii N97 mini) :-)
Battery Indicator – malá utilitka, která vám do horního stavového řádku přidá ikonku s procentuálním stavem baterie
Bubble – vodováha, geeci ocení
c:geo – česká aplikace pro Geocaching, pravděpodobně jedna z nejlepších vůbec (made by carnero)
ConnectBot – SSH/Telnet klient
Dropbox – perfektní Androidí klient pro Dropbox (oficiální)
Facebook – useless aplikace :-)
Google Sky Map – opět geekovina, ukažte své drahé souhvězdí na displeji mobilního telefonu
Guitar Tuner – jednoduchá ladička
Meebo IM – Androidí verze populárního webového kecálka
Pluroid – neoficiální klient pro sociální sít Plurk, vcelku pěkně provedená utilitka
Shazam – majitele iPhone asi znají, jedná se o aplikaci, která vám na základě poslechu z mikrofonu umí říct, o jakou skladbu se jedná
Smart Keyboard – vylepšená verze původní Android klávesnice, existuje do ní i čeština (Nexus jako takový češtinu z důvodu nedokončených lokalizací nepodporoval)
Smooth Calendar – skvělý kalendářový widget na plochu, jednoduchý, účelný
Touiter – pravděpodobně nejlepší Androidí Twitter klient, v placené verzi (1,99 euro!) nabízí i více účtů a další features

Tak to je tedy něco málo k Nexusu a Androidu obecně. Po tom, co jsem doma spustil Symbian z Nokie N97 a nedávno se rozčiloval s Windows Mobile, neměnil bych. A pokud ano, tak snad jedině za iOS4.