Inferno reloaded

Zjistil jsem, že je téměř nemožné popsat tenhle pocit do malého Twitter postu tak, aby nevznikl flame, proto mi odpusťte takový „mikro článek“.

Poslední dobou se ze všech koutů českého online písečku ozývají zprávy o dalších a dalších konferencích, na kterých prostě musíte být. Pár takových jsem za posledních pár let vymetl, ať už kvůli 30minut.cz či jako přednášející, workshopující či bůhvícoještědě­lající.

Jednou z podobných konferencí je jistě WebExpo. Skvělý počin Vaška Stoupy a lidí kolem něj, kteří uspořádali výtečnou konferenci poskytující skvělé speakery, zajímavý program a spoustu doprovodných akcí kolem. Jenže… Z WebExpa se stal moloch, který se začal projevovat mimo jiné i cenou účasti. Mnozí z vás jistě podotknou, že je cena na podobnou konferenci dobrá, nižší než jinde v Evropě… a tak dále, a tak dále. V tomhle tvrzení s vámi nemohu nic jiného než souhlasit, jenže…

Vaše účast na konferenci má pravděpodobně naprosto jiný důvod, než ta moje. Na prvním WebExpu jsme po 3 hodinách pochopili, že to, co je na té akci skutečně nejzajímavější, jsou setkání. Potkával jsem se tam s lidmi, které jsem dlouho neviděl, povídal s těmi, kteří bydlí v dálných končinách téhle země a za běžného roku jsme se setkali maximálně na PWP či některé podobné akci. A v tom je ten zakopaný pes – částka 4.000,– Kč je pro mě neakceptovatelná „z principu“, ne snad proto, že by byla vysoká nebo nízká, ale proto, že mi za setkání se známými z IT světa přijde naprosto šílená. Minulý rok jsem z celého programu WebExpa viděl jednu jedinou přednášku, a to byla Moly, kterou jsem chtěl vidět spíše z principu a nostalgie, než ze zájmu o webové standardy.

Naproti tomu jsme většinu času strávili s Arthurem, Pixym, Davidem Grudlem, Borkem a dalšími podobnými, které rád vídám i v „reálném“ světě a životě, kteří se mnou občas zajdou na pivo či posedět nad kytaru. Poslední dobou sleduji na Twitteru mnoho zpráviček od lidí, kvůli kterým mají takovéhle konference smysl, lidé „veřejně známí“, ti, které by chtěla většina účastníků poznat osobně a čekají, že tam budou. Ti říkají téměr jednohlasně následující: „Za to si jet povídat s lidmi prostě nezaplatíme 4.000,– Kč“. A já jim rozumím, já asi také ne…

Disclaimer: Autor je jednatelem společnosti Fleveo zaměřující se na social media kampaně a vývoj online systémů na klíč.

Předpokládám, že většina z vás podnikajících dříve nebo později narazila/narazí na problém, jak zvládnout růst vlastní společnosti. Aktuálně se nám ve Fleveu poštěstilo a dostali jsme se k jedné větší zakázce (zatím nemohu moc prozradit). Práce jsou počítány na 4 měsíce pro 3–4 programátory. V takovém případě ovšem narážíme na jeden zásadní problém, a to je „Kde sehnat další pracovní sílu?“, „Budeme se muset stěhovat?“ atp. Proč uvažujeme nad tím, že bychom se rozrůstali, když nás tahle jedna zakázka uživí na několik dalších měsíců? Protože trh.

Abyste lépe pochopili, situace ve Fleveu je momentálně poměrně komplikovaná. Je tomu asi 3/4 roku, co jsme se rozhodli zaměřit se na sociální sítě a kampaně v nich. V té době se na našem trhu kromě Cukrářů nikdo neprofiloval jako čistě social media company. Během velmi krátké doby se nám podařilo získat pár zajímavých zakázek skrze mediální agentury, vyzkoušeli jsme si větší či menší kampaně pro britskou kávu Kenco, Peugeot, české obchodní zastoupení Adobe, Winterfresh a v neposlední řadě pro kampaň Nemyslíš-zaplatíš Ministerstva dopravy. U poslední jmenované bych se rád pozastavil, jelikož se jedná o kampaň, která v nás probudila naprosto jiné vnímání Facebooku jakožto média. Dovolím si tvrdit, že tato aplikace je jednou z nejnavštěvo­vanějších apps z dílen českých vývojářských studií, tuto aplikaci do dnešního dne vidělo něco přes 210.000 uživatelů. Prvních 100.000 však překročila během několika málo dnů po jejím startu. U této app jsme pochopili, jak mocným nástrojem jsou sociální sítě, pokud máte myšlenku, ožehavé téma a nervy na to podobnou kampaň uřídit. Něco podobného jsme si později vyzkoušeli na pár dalších menších kampaních, z těch, které máme u nás nejraději bych uvedl asi fan page EKO-KOMu zaměřenou na třídění odpadu a osvětu v dané problematice.

Tím se ovšem dostávám k jádru celého našeho problému – „děláme Facebook“. Pokud bychom se v tuhle chvíli zastavili, znamená to ztratit ono pomyslné těžce vybojované místo na tomto bitevním poli. Stojím tedy před čistě exekutivní otázkou – kde sehnat další programátory a jak podobný růst ustát? Budu rád, pokud se se mnou o vaše případné zkušenosti podělíte v komentářích.

dnes jsem vydal svůj 20 rozhovor pro 30minut.cz. musím říct, že zatím je to velmi příjemná práce, při které jsem měl možnost potkat hodně zajímavých lidí.

za nejzajímavější rozhovory považuji doménový talk s Honzou Bartou, doznání Honzy Řežába, velmi mě pobavilo posezení s Cuketkou, osobnostně mě obrovským způsobem obohatily rozhovory s Petrem Králem, Tomášem Jindříškem a Michalem Křížem .

chtěl bych poděkovat všem dotazovaným za vstřícnost a objektivní snahu. všechny mé rozhovory najdete zde. like it.

mám poslední dobou takové podivné pracovní období, tak jsem se rozhodl, že se pokusím sepsat si svůj běžný pracovní den.

budík mi běžně zvoní tak mezi 9 a 10 dopoledne. tenhle čas jsem si postupem doby nastavil schválně. dělá mi obecně problémy vstávat dříve než v 10 dopoledne, 7 ráno je pro mě doba hluboké noci, ale k tomu se dostanu později.

v YellowMedia office se běžně scházíme kolem 11 dopoledne a začínáme tvořit. vzhledem k tomu, že se nám vlivem menšího objemu peněz v oběhu snížil reálný počet realizovaných zakázek, znamená to mnohem větši „honičku“ v získávání a realizaci nových projektů. momentálně kromě klientských prezentací a designu rozvíjíme jeden vlastní projekt, jehož příprava se momentálně dostává do nepříjemné fáze technologické realizace, je nutné věnovat mu poměrně dost času. vzhledem k tomu, že kromě toho aktivně pracuji pro 30minut.cz , moje první pracovního hodina až dvě znamená pročtení tuny e-mailu a balastu, než se prokoušu k něčemu „produktivnějšímu“. během dne pravidelně absolvuji dvě až tři schůzky, ať už obchodní či „novinářské“. můj běžný YellowDay končí někdy mezi 18:00 až 20:00.

poté se přesouvám většinou ke článkům pro 30minut.cz, pouštíme se do přepisu článků, korektur, procházení zdrojů a vyhledávání nových, zajímavých kontaktů. jen v tuto chvíli už mám pevné termíny pro 3 další, pro mě osobně velmi zajímavé rozhovory. často se stává, že se čeká na autorizaci od dotazovaných, proto není ničím zvláštním sedět nad články ještě o půlnoci, jako například dnes.

můj běžný pracovní den má něco mezi 12–15 hodinami, během kterých se stávám obchodníkem, vymahačem, účetním, koordinátorem vývoje a hlavně motivační složkou mého designerského kolegy během toho se několikrát přesouvám do pozice asistentky, telefonisty, řidiče, investigativního řidiče (parkování v praze) a samozvaného novináře.

většina podobných dnů končí sklenkou vína, případně pátečním večerem, kdy se s pár přáteli seberu a na několik hodin se vypařím ze světa v nějaké příjemné hospůdce v náhodně vybraném koutu republiky.

jinými slovy – něco málo spánku, spousta starostí, množství vína a snaha o zachování zdravého rozumu. oh yeaaaaah! 

ps.: poslední 3 dny je ze mě navíc i kočičí babysitter, staráme se doma o kamarádčino kotě, které úspěšně sabotuje veškerou naší snahu o jeho zařazení do společnosti.

vzhledem k tomu, že mě přepadl twitter, nemám povětšinou chuť blogovat delší články. mikroformát mi vyhovuje mnohem více, ale přesto.

10 nejdůležitějších bodů poslední doby:

1. má žena je zdravá
2. králík dostal znovu chuť do života a rozhodl se, že nás ani po 11 letech neopustí (běžně se králící dožívají maximálně 7 let)!
3. mám nové auto – Ford Escort 96' Sedan … dostal mě, je to prostě mazel
4. mám nové autorádio, dveře vytlumené vibraflexem a skvělé komponentní repro
5. nepřijali mě do nové práce proto, že jsem měl 3 týdny prošlou občanku. looool.
6. byl jsem na WebExpu a zašel na sushi s Radkem Hulánem – je to opravdu velmi příjemný člověk, přesně tak, jak jsem si myslel
7. volby dopadly tristně, snad se alespoň trochu blýská na lepší časy
8. zaplatil jsem rok sociálního a zdravotního pojištění, chtělo se mi plakat (když jsem tu částku viděl)
9. David Grudl je neuvěřitelný šoumen … go on!
10. udělal jsem jedno velmi důležité rozhodnutí a jsem na něj pyšný 

na mé fotogalerii naleznete fotky našich nově připravovaných serverů. hezcí broučci, nemyslíte? 

zatím tomu není ani měsíc, co mám doma novou hračku… není jí nic jiného než smartphone HTC S710 Vox s Windows Mobile 6.0. tahle parádní hračka mi okamžitě přirostla k srdci a za největší problém v tuto chvíli považuji to, že už se asi nikdy nebudu schopen vrátit k „běžnému“ mobilnímu telefonu.

Vox je tak trochu atypický smartphone. sice neoplývá dotykovou obrazovkou, jako je tomu u Pocket PC, naproti tomu ovšem vlastní poměrně kvalitně zpracovanou QWERTY klávesnici, díky níž se kancelářská práce na něm stává výrazně příjemnější, nežli je tomu u numerické klávesnici u SP jako je např. HP IPAQ 514. ten byl mým původním favoritem ve chvíli, kdy jsem o SP začal přemýšlet – problémem ovšem bylo právě nekvalitní zpracování numerické klávesnice u „514ky“ a přítomnost QWERTY u Voxu.

Vox je poháněn procesorem TI OMAP 850 s taktem 200Mhz, který se mi podařilo bez větších problémů přetaktovat na stabilních 250MHz, bohužel na úkor baterie. i při běžném taktu 200MHz je ale SP velice svižný. domovskou stránkou se mi poté na několik dní stalo 4allmobile.eu, kde jsem nalezl velké množství zajímavých programů na Voxe. od utilitky pro automatické uzamčení klávesnice až po dnes nainstalovaný MagiCall fungující jako blacklist pro volání a SMS.

společně s Voxem jsem pořídil i velice příjemnou GPS navigaci Evolve goTraxx. to se mi nakonec stalo osudným na asi 5 dní, během kterých jsem hledal nejvhodnější navigační software pro WM Standard. původně zamýšlené iGo myWay bohužel na nedotykových zažízeních není podporováno ani s oblíbenou utilitkou FakeCursor, proto jsem se skrze TomTom 5, Garmin Mobile XT, Route 66 Navigator 7 a TomTom 6 dostal až k aktuálnímu řešení, které mi konečně 100% vyhovuje – TomTom 7 s FakeCursor je prostě absolutní špička mezi dostupnými navigačními softwary.

v dalším článku popíšu software, bez kterého si v tuhle chvíli nedokážu ideální SP představit.

autorem tiskové zprávy je jeden z účastníků, Zbyněk Michl

V sobotu 26. července 2008 proběhlo další setkání platformy Business For Youth (B4Y), která sdružuje mladé kreativní lidi z oblasti komerčních internetových projektů. Akce se konala v sídle společnosti Newton Media v Praze na Pankráci, kam se firma před nedávnem přestěhovala do nových prostor.

V prostředí příjemně klimatizovaného sálu nás přivítal projektový manažer Tomáš Beránek a produktový manažer Adam Hazdra. Následně došlo k představení jednotlivých účastníků, kteří se sjeli z různých koutů naší vlasti. Jen škoda, že z plánovaných 33 lidí nedorazili všichni, ovšem i tak byla účast hojná.

Značnou část dopoledního programu zaplnil student Masarykovy univerzity v Brně Tomáš Botek s prezentací myšlenky mutlimediálního vzdělávacího systému, který je založen na technologii Flash. Následovala bouřlivá diskuze účastníku o možných úskalích projektu s cílem nabídnout autorům optimální řešení.

Po delší pauze na oběd, kterou měla na svědomí pomalá obsluha restaurace, nás obohatil o své zážitky student Vysoké školy ekonomické v Praze Jiří Benedikt, který absolvoval půlroční stáž v Hong Kongu.

V další odpolední části nám Marek Soldát, ředitel fy OLS s.r.o., představil back-office systém na komplexní řešení technické části projektů z oblasti informačních systémů.

Setkání završil workshop, kde Tomáš Beránek požádal účastníky o zpracování návrhu, jak z 5 minutového videa udělat 50 sekundovou reklamu.

I když se program oproti plánu značně natáhnul, celou akci doprovázelo příjemné neformální prostředí mladého kolektivu, množství pikantních pochoutek, ovoce a nápojů. Závěrem bych chtěl poděkovat Tomáši Beránkovi a Adamu Hazdrovi za perfektní organizaci, účastníkum za cenné připomínky k projektům a v neposlední řadě společnosti Newton Media, která celou akci vzala pod svá křídla.

měj krásnou cestu, dědo …

po tom, co jsem si musel díky neschopnosti dvou pohřebáků za vlastním dědou zavřít rakev a utáhnout víko a následně si rakev i s dědou donést až nad hrob, už mě opravdu nepřekvapí vůbec nic.

snad jen … dobře se mi spalo. trvalo mi 2 roky, než jsem svému tátovi dokázal říct, že ho mám rád a že si ho vážím. není na to lepší příležitost, než na pohřbu člena rodiny. trochu cynismus, že? 

sedím takhle v práci a říkám si: „co kdybych si trochu osvěžil staré vzpomínky a zašel na IRC, jako dřív?!“ něměl jsem to dělat, jen je mi z toho teď smutno.

je to asi šest let, co jsem se začal nějak více pohybovat na internetu. doma jsem měl starý počítač a modem od telecomu a s ním jsem brouzdal po večerech po netu, stahoval maily a psal si s lidmi na icq. pak jsem si ovšem domu natáhl linku od CZFree a najednou jsem se dostal do úplně jiného světa. linux, routery, stahování dat z FTP a hlavně … IRC. zkratka pro internet relay chat, jednalo se vlastně o chatování za pomoci nějakého externího programu do windows/linux. dlouhou dobu jsem používál linuxové irssi na svém serveru. byl to můj život, zabíjení mého volného času.

každý večer jsme se scházeli, připojoval jsem se přes server garfield.flare­ware.cz, což byla dlouhou dobu moje mašina. každý večer na kanálu #czfree.net (později #czf). IRC bylo spíše technickou platformou, po večerech jsem sedával na chanu a snažil se nabrat nějaké nové informace, popovídat si s lidmi, kteří řesili ty samé technické problémy, co já, lidé, kteří byli laděni na stejnou vlnu jako já. občas jsme se sešli v reálu na koncertě či na pivo v hospůdce.

pak jsem se odmlčel, na delší dobu, na IRC nebyl čas, přišla práce a jiné zájmy. před měsícem jsem se chtěl zase podívat na kanál a popovídat si se starými známými. a ono nic. nikde nikdo, všichni jenom visí na chanu a idlují. jsou tam, ale nemluví. odpovídají po několika hodinách/dnech. je mi z toho smutno. strávil jsem na IRC mládí, spoustu se tam naučil, našel tam velké množství kamarádů, které jsem měl a stále mám rád. a oni už tam taky nejsou. vyrostli, nemají na chatování čas, nemají na něj chuť.

zkusil jsem tedy jiný IRC server, najít jiné lidi, jiný druh zábavy. ale nic, nikde nikdo. na kanálech je mrtvo, lidé na ně píšou nesmysly.

irc umírá, ta obrovská a skvěle vymyšlená komunikační platforma už dnes nikoho nezajímá. děkuji všem, kteří chodívali na #czfree.net, pomohli jste mi vyřešit spoustu problémů a mockrát jsem se s vámi nasmál, až mě břicho bolelo.